Jan Jurkas

"Táta byl na cvičení v pětačtyřicátým, přišel domů a já jsem měl ve sklepě bedýnku granátů. My jsme to sbírali po škarpách a nosili jsme si to domů jako děcka. Flintu jsem měl a kulomet. Tak jsme dotáhli kulomet, ten byl o rok starší, tomu bylo devět (kamarád). Kulomet jsme strčili na zahradě skrz tyčky, měli jsme pás nábojnic, jenomže my jsme to neuměli dát do chodu. Šel četník Beranovskej a viděl, že tam něco děláme, přišel a kulomet nám sebral."

"Si pamatuju dobře, tady jak vyhodili ten most v Jihlavě (jestli jsi někde nečetl) ten vlak německej. Tak přejela lokomotiva na Brno, ta se převrátila na pravou stranu a ty vagóny padaly dolů z mostu. My jako děcka, tam je skála, jsme byly na tý skále na vršku a dívaly jsme se ráno nebo druhej den, jak vytahovali ty Němce mrtvý. Až u toho jsme skoro byly. Potom jsme hledaly, já moc ne, v tý řece pistole a kde co. Hledalo se pod vodou."

"Tak jsme holt remcali na schůzích, no zkrátka jsme jim asi neseděli...No jestli souhlasíme s tím, že sem sovětská vojska přišla nás zachraňovat. My jsme řekli, že jsme svobodnej stát a že sem neprávem přišli, a tím to bylo celý vyřešený."

"Mělo následovat, že jsem měl zájem do tý letecký školy se dostat, učiliště, tam právě kamarád se dostal, a bylo to na dobrý cestě, že tam budu moct v lednu nastoupit do Košic. Jenomže se vychodila škola a v tý době nebyla možnost říct nepůjdu do práce. Musel jste nastoupit buďto do učiliště, nebo do nějaký práce. A oni mě nechtěli nechat ty čtyři měsíce doma. Táta řekl, že se o mě postará. Tlačili na mě a přesvědčovali našeho tátu. Slibovali hory doly, že je možnost tam vyžít po všech stránkách, že až to dodělám, že by byla možnost se na to učiliště dostat. Já to přikláním jedné věci, protože táta nastoupil v pětačtyřicátým s mámou do KSČ a ve čtyřicátým osmým vystoupili."