Petr Kadaník

„Otec v žádném případě nebyl, jak se tak lidově říkalo, zarytý komunista. Otec skutečně z těchhle těch pragmatických důvodů a ty jsem musel uznat. A mohu říci, taková životní zkušenost… Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu, ale já bych řekl, že příklady táhnou. Ale ony příklady táhnou i v tom negativním slova smyslu, když máte příklad člověka, kterého si vážíte, který se musel takto – použiju slovo – zpronevěřit svému přesvědčení jenom proto, aby se obětoval pro ty děti, tak si myslím, že je to takový příklad, nebo antipříklad, který táhne tak, že od té doby prostě když mi někdo řekl… nebo se mluvilo o komunistické straně, tak jsem měl tak jednoznačný názor, že bych ho nikdy neměnil.“

„Aby ten pocit v autě byl přirozený, tak musíte nastavit pérování tak, aby to odpovídalo tomuhle kmitočtu. To není problém, protože to je normální jedna rovnice, tuhost pružiny a zatížení, a tím dostanete frekvenci, to je konstanta. Takže v tom problém není, to se dá udělat, i když pak musíte zase počítat s tím, že když chcete závoďáka a musí to být nízké, nemůžete mít dlouhé pružiny, protože byste škrtal o zem, to už se pak musí přizpůsobovat. Proto říkám třeba o renaultu, že to je auto prostě pro život, že je udělané na to, co je potřeba. Čili to je jedna věc a druhá věc je plavnost, ono se to těžko měří, ale cítíte to prostě v tom autě, když jedete. Některým autem když přejedete hrbol, tak vám to skočí takhle, pak zase takhle. Ale kdybyste jel třeba v citroenu, DS devatenáctkou, měli jsme ho také ve zkušebně, tak to necítíte, to auto zůstane takhle. A to je hydropneumatické pérování.“