Vždycky jsem řekl, co si myslím. Divím se, že mě nezavřeli
Miroslav Kalaš se narodil 25. listopadu 1933 v Praze ve Strašnicích, které se staly domovem pro řadu ruských emigrantů prchajících před „vymoženostmi“ Velké říjnové revoluce, a byl svědkem jejich postupné deportace zpátky do vlasti. Jako zvídavý chlapec bažící po dobrodružství si nemohl nechat ujít spoluúčast na Pražském povstání dne 5. května 1945, při kterém v ohrožení života pomáhal stavět barikády. Poválečný čas strávil v rodném domě svého otce v Třemošnici u Benešova, jehož větší část si pro sebe zabrali příslušníci ruského oddílu. Poznal tak jejich nevybíravé způsoby a jeho život opět visel na vlásku. Po měšťance studoval na Gymnáziu Jana Masaryka a ve studiu pak pokračoval na biskupském gymnáziu v Bohosudově, kde v dubnu 1950 na vlastní kůži zažil Akci K. Podal internovaným řeholníkům pomocnou ruku, propašoval jejich dopisy pro příbuzné a roznášel je po Praze. Roku 1952 odmaturoval na gymnáziu na Žižkově. Vysněné studium medicíny na vysoké škole mu však nebylo umožněno, a tak skončil jako krmič prasat na Jesenicku. Z této nepříliš úctyhodné brigády se vymanil díky kurzu zdravotních laborantů v Karlových Varech, který absolvoval s vyznamenáním, načež se nechal zaměstnat v laboratoři v Plané u Mariánských Lázní. Poté započal základní vojenskou službu v poddůstojnické škole československého letectva ve Zvolenu a dokončil ji na vojenském letišti obrany Prahy v Milovicích. Poté se vrátil zpátky do Plané, kde po odchodu řeholních sester zpět do vlasti pokračoval v zaměstnání v laboratoři. Roku 1958 se oženil se studentkou plzeňské medicíny, která do nemocnice docházela na praxi. Jejich oddávajícím byl tragikomickou shodou náhod příslušník Státní bezpečnosti (StB), který předtím jejich dva svědky, oba dva faráře, vyslýchal. Ačkoliv mu nikdy nebylo nabídnuto členství v komunistické straně, postoupil na pozici vedoucího laboranta. Roku 1968 měl na náměstí projev, ve kterém vyjadřoval svůj nesouhlas s okupací vojsky Varšavské smlouvy. Rok nato dal v upomínku prvního výročí okupace do oken laboratoře černé svíčky, načež byl zbaven funkce. Když přišel osudový rok 1989, aktivně se podílel na obnově demokratického státu, mimo jiné spoluzakládal Občanské fórum. Vrcholem jeho kariéry bylo, když se roku 1990 stal prvním demokraticky zvoleným starostou města Plané.