Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina , CSc. (* 1945)

• narozen 5. července 1945

• vysokoškolský pedagog, psychiatr a psycholog

• spoluzakladatel oboru adiktologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze

• po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění

• pravidelně se stýkal s osobnostmi z disentu a undergroundu

• chodil na ilegální koncerty skupiny Plastic People of the Universe

• navštěvoval ilegální bytové semináře, například ve vile bratří Čapků na Vinohradech

Zásadní kniha

Kamil Kalina se narodil 5. července 1945 v Praze. Jeho maminka si skrytě přála, aby se jednoho dne stal lékařem jako jeho strýc. Kamil se o studium medicíny až do svých sedmnácti let příliš nezajímal. Spíše ho přitahovalo umění a literatura a uvažoval o studiu dějin umění. Na gymnáziu se ovšem seznámil s knihou psychoanalytika Sigmunda Freuda, která – jak sám říká – způsobila velkou vášeň pro psychologii, a tím také určila jeho budoucí povolání.

Medicína

Kamil vystudoval nejprve medicínu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a stal se psychiatrem. Poté vystudoval i psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval jako psychiatr a psychoterapeut v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích u Litoměřic, na Správě sociálních služeb hlavního města Prahy, ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a také v psychoterapeutickém centru pro léčbu drogově závislých SANANIM, kde později působil i jako ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání. V roce 2005 na první Lékařské fakultě UK spoluzaložil obor adiktologie, disciplínu zabývající se užíváním, prevencí, léčbou a výzkumem návykových látek a závislostí.

Underground

V 70. a 80. letech byl Kamil aktivním členem undergroundu, chodil na ilegální koncerty a pravidelně se stýkal a přátelil s osobnostmi, jako byl Svatopluk Karásek,¹ Jiří Němec² nebo Václav Havel. Toho si nemohla nevšimnout Státní bezpečnost. „Mě hodně honili, honila mě i StB, ale nikdy jsem nebyl ani hodinu zavřenej.“ Kamil byl často předvoláván k výslechu, nemohl učit na vysoké škole a patnáct let neměl cestovní pas. StB zasahovala i do jeho osobního života. „Jednu dobu přemlouvali moji ženu, aby se se mnou nechala rozvést.“

Honička s policií

„My jsme jednou s kolegy z psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, kde jsem tehdy pracoval, jeli za Sváťou Karáskem na hrad Houska, kde tehdy dělal kastelána. A když jsme tam přijeli, tak jsme zjistili, že tam jsou policajti. Pro Sváťu si přijeli a potom ho odsoudili a Sváťa byl zavřenej. My jsme se jim snažili ujet, protože oni samozřejmě rychle zbystřili, že tam někdo je. Tak jsme se proháněli takovými borovými lesíky a nakonec jsme jim ujeli. Pak jsme si uvědomili, že oni na nás možná počkají před tou léčebnou, tak jsme nechali auto na hřbitově a šli jsme do léčebny dírou v plotě. No, a tak jsme vyhráli.“

Plastici

Kamil pravidelně chodil na zakázané koncerty skupiny The Plastic People of the Universe. Na fotografii z roku 1976, o které donedávna nevěděl, je zobrazen spolu s Václavem Havlem a Jiřím Němcem s popiskem, že se domlouvají na pomoci kapele a jejím podpoření. „To byla jedna z takových mých hodně průšvihových oblastí, že jsem se zapletl s Plastikama, ale jak to se mnou ta Státní bezpečnost myslela, to opravdu nevím. Oni občas tak jakoby zastrašili, ale nikdy mně de facto nic neudělali.“

Intelektuálové v kotelně

„Já jsem v 80. letech pracoval při psychiatrické klinice nynější Všeobecné fakultní nemocnice a tam co kotelna, to významné jméno člověka, který tam topil. Takže tam byl Petr Pithart, ten měl jednu kotelnu, Petr Fidelius, jazykovědec, tam měl další kotelnu, venku kardinál Vlk umýval výlohy, a Alfred Kocáb, otec Michala Kocába, tam taky v jedné kotelně topil. Takže tam bylo živo.“

„Kecandy“

Kamil se opakovaně účastnil takzvaných „kecand“. „Což byly různé literární a filozofické semináře v bytech, čili to, čemu se říkalo bytová univerzita. Hodně často v domu po bratřích Čapkových na Vinohradech, kde bydlel malíř Brázda³ se svou ženou.⁴ Tak tam u nich jsme se hodně scházeli. A v těch kotelnách ve Všeobecné fakultní nemocnici, tam taky byly často literární semináře. Takže to byla docela podnětná atmosféra.“ Bytové semináře se odehrávaly v tajnosti. „Když jsme třeba chodili na ty bytový semináře, tak to jsme museli být hodně opatrní a leckdy se do té Čapkovy vily chodilo přes zahradu jiného domu, aby to nebudilo moc velkou pozornost.“ Na seminářích se zpravidla četly filozofické či jiné texty a následně se o nich diskutovalo. „Společné téma byla podpora některých trendů undergroundu. Potom další společné téma bylo zneužívání psychiatrie. K tomu se nějak nikdo příliš neměl. A Václav Havel mě povzbudil, abych se jako psychiatr o tyhle věci zajímal a sledoval to. Takže jsem sesbíral několik případů, které se odehrály, a zdokumentoval.“

Bez svobody slova

„Za Sváťou Karáskem jsme jezdili na Housku s takovou skupinkou, kde byl i Tomáš Halík,⁵ a tam se četl Zarathustra od Nietzscheho… A o tom se diskutovalo a přemýšlelo. Tady zrovna nešlo o to, jestli nějaká literatura byla zakázaná, nebo nebyla. V podstatě byla zakázaná svobodná rozprava o čemkoliv. Takže jsme si užívali té volnosti o něčem bez zábran mluvit a diskutovat. To byla velká hodnota.“

Psychiatr

Ač byl Kamil po léta sledován, přesto mu nikdy dle jeho slov nebyl nabídnut ani vstup do komunistické strany, ani spolupráce se Státní bezpečností. „Bylo to spíš střetávání s tou neviditelnou mocí, která nestála přímo jakoby proti mně, ale byla cítit v té psychiatrické léčebně, kde jsem pracoval, přes různé tamější stranické funkcionáře. Že mají nějaké příkazy, instrukce, jak se mnou mají zacházet.“

Chartu 77 nakonec nepodepsal, i když s ní sympatizoval a měl k jejím kruhům velice blízko. „Nedoporučili mi to, protože byl takový trend: lékaři ať zůstanou stranou, budeme je potřebovat,“ vysvětluje pamětník. „Pro mě to ale také byla doba veliké odborné angažovanosti. Protože když člověk nestál o to, aby byl primářem nebo aby měl nějaké místo na vysoké škole, tak se dalo dělat spoustu zajímavých odborných věcí.“

Politik

Po sametové revoluci založil Kamil Kalina občanské sdružení Filia, které se specializovalo na pomoc duševně nemocným a drogově závislým. V roce 1992 se veřejně zapojil do politického dění a působil jako poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Těžce nesl rozpad Československa. Mezi léty 1995 a 1996 pracoval jako náměstek ministra zdravotnictví České republiky. Mnoho let také pracoval jako národní protidrogový koordinátor.

Současnost

V současné době působí jako pedagog na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a také spolupracuje jako psychiatr a psychoterapeut se zdravotnickým centrem SANANIM, kde vede vlastní ordinaci. Rovněž vede praktický výcvik i teoretické vzdělávání v psychoterapii a dělá supervize v institutu SUR. Kromě toho je autorem mnoha odborných publikací. Vedle odborné práce rád čte, poslouchá klasickou i jazzovou hudbu, chodí po památkách nebo jezdí na kole či na běžkách. S manželkou, výtvarnicí Janou, rozenou Novotnou, má dva syny a dceru a z předchozího manželství syna. Od roku 2004 je rytířem Řádu svatého Lazara Jeruzalémského.

1. Svatopluk Karásek (* 1942), písničkář, evangelický duchovní a politik. http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/1001?locale=cs_CZ
2. Jiří Němec (1932–2001), filozof, klinický psycholog, překladatel, editor a publicista. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10419676635-fenomen-underground/412235100221007-vzdy-o-krok-napred/8252-jiri-nemec-starej/
3. Pavel Brázda (1926–2017), český výtvarník, rozvinul vlastní výtvarný styl, nazvaný hominismus. http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/1620?locale=cs_CZ
4. Věra Nováková (* 1928), česká výtvarnice, ilustrátorka a sochařka.
5. Tomáš Halík pracoval ještě před rokem 1989 v pražském Apolináři jako terapeut lidí závislých na drogách a alkoholu.