Josef Kaše

* 1938

  • „Trošku jsem se zarazil. Protože když jsem dělal jako učeň třetím rokem, tak jsem dostal ve Škodovce kompletní výbavu, to znamená elektrikářskou zkoušečku, nůž, šroubováky, kleště. A když jsem nastoupil do té Zbrojovky, přišel jsem za mistrem do kanceláře a on mně říká: ,Půjdeš do výdejny, ona ti dá nějakej šroubovák a kleště.‘ A já říkám: ,Pane mistr, ale já potřebuju zkoušečku, vadasku, nože na ořezávání drátů…‘ A on: ,Co potřebuješ? Na co by ti to bylo? Zkoušečku, to řekneš parťákovi, on ti dá dvě objímky a propojíš si je. Dáš si do toho žárovky, a to jsou zkoušečky, to tady mají všichni. Vadasku tady má jenom jeden člověk.‘ Vadaska byla taková stará elektrikářská zkoušečka, takovej váleček, a když se to zkoušelo, tak v tom zaskákalo takové jadýrko. – ,A nůž? No to půjdeš do řezárny, tam si najdeš ulomenou pilku, vybrousíš si ji a uděláš si nůž.‘ Tak to mě trošku zklamalo. Jak říkám, ve Škodovce ti elektrikáři byli – musím to říct na rovinu – na větší úrovni než ve Zbrojovce.“

  • „O jednom stroji vám musím něco říct, ale ten nepřišel ze Západu, ale ze Sovětského svazu – lis na stříhání kulatých plechů do síly asi pěti milimetrů. Průměr to mělo nejméně 40 centimetrů – velikej, těžkej lis, který když střihl ten plech, tak se celá budova otřásala. A protože byl předpis, že když přijdou západní stroje nebo i ty z Ruska, tak že se na to musí udělat takzvaný atest, jestli to odpovídá bezpečnostním předpisům na naše podmínky. A ten lis přišel, a neměl tam vůbec žádné zabezpečení. Lisy jsou strašně nebezpečné přístroje, protože se tam musí dávat ruce. A když to přišlo, tak revizák to zakázal. A bylo zle, že přišel sovětskej stroj a že se ho nedovolili, aby to jelo. Byl tam jeden takovej, on tam byl mistr, měl jenom jednu nohu, druhou měl dřevěnou, a byl velikej straník. My jsme to šli opravovat, a on nás na to nechtěl pustit, že je to sovětský stroj a že my na to nebudeme makat. Tak nás na to nepustil, ale nakonec jsme to stejně museli udělat a on si šel stěžovat na předsedu strany a že budeme před ním klečet a odprošovat, že chtěl zachránit sovětskej stroj. Šel si stěžovat, ale my jsme nikam jít nemuseli.“

  • „Najednou se tam nějak objevili. To víte, mně moc roků nebylo. A my jsme za nimi chodili pro čokoládu a pro žvýkačky. Oni se ubytovali v kartáčovně, v továrně. Tam se ubytovali, a dokonce tam měli na louce polní letiště. A tam, jak byli ubytovaní a vařili si, tak jsme tam za nimi jako malí chodili a: žvýkačka, čokoláda.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 08.02.2023

    (audio)
    délka: 01:47:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zbrojovka se rozprodala a rozkradla, hlavně rozkradla

Josef Kaše (70. léta)
Josef Kaše (70. léta)
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Kaše se narodil 16. října 1938 v Kolovči na Domažlicku. Otec Jan provozoval vlastní hrnčířkou živnost, matka Marie se starala o malé rodinné hospodářství a domácnost. Z válečných dob si Josef pamatuje bombardování padesát kilometrů vzdálené Plzně i příjezd vojáků americké armády. V padesátých letech vystudoval Odborné učiliště státních pracovních záloh (OUSPZ) v areálu plzeňských Škodových závodů (tehdy Závodů Vladimíra Iljiče Lenina), kde po vyučení nastoupil i do práce. Během povinné vojenské služby v Brně (1957 až 1959) se seznámil se svou budoucí manželkou Dagmar, za kterou se po odchodu do civilu přestěhoval, a začal chodit do práce v brněnské Zbrojovce. Tam setrval bezmála čtyřicet let, až do svého odchodu do důchodu koncem devadesátých let. Z pozice elektroinstalatéra měl ve Zbrojovce na starosti takzvanou technickou obsluhu výroby (TOV). Okolo roku 1980 vstoupil pod nátlakem do Komunistické strany Československa (KSČ). Po sametové revoluci změnil v rámci Zbrojovky působiště a až do důchodu pracoval na údržbě kotlů. V roce 2023 žil Josef Kaše v Brně.