Měnová reforma 1953: Pod hrozbou vojenského kriminálu jsme vytlačovali lidi z náměstí
Ladislav Kavka se narodil 11. listopadu 1926 v Litoli, (dnes součást Lysé nad Labem) do rodiny Antonína a Antonie Kavkových v domě šlechtitelské stanice, kde rodina bydlela. Otec byl po celý život kovářem a dělníkem v litolském cukrovaru. Ladislav Kavka líčí život za Protektorátu, vzpomíná například na židovské shromaždiště v Lysé nad Labem a na židovskou rodinu Abelesových z Litole, na heydrichiádu i poválečné lidové soudy. V letech 1932 – 1941 navštěvoval obecnou školu v Litoli a měšťanku v Lysé nad Labem. V roce 1941 nastoupil do učení do Českomoravských strojíren v Libni na strojního zámečníka, pracoval v Pragovce. V letech 1948 – 1952 studoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Praze, kterou zakončil maturitou. Jako sokol se účastnil Všesokolského sletu v roce 1948. Při volbách 1948 šel s volebními lístky za plentu, což bylo považováno za odpor vůči komunistické vládě. V roce 1951 se oženil a založil rodinu. Přesvědčil svou ženu, aby vystoupila z Československého svazu mládeže a sám do strany nikdy nevstoupil. V roce 1953 narukoval k tankistům do Stříbra. Zde v době měnové reformy v červnu 1953 zažil pohotovostní výjezd do Plzně, kde měli vojáci základní služby splnit rozkaz zatlačit demonstranty z náměstí do postranních ulic. Po vojně chtěl pracovat ve Výzkumném ústavu stavebnictví a stavebních strojů, ale zpočátku ho odmítli z politických důvodů. Nakonec byl přijat jako svářeč, ve výzkumném ústavu v dělnické pozici pak pracoval celkem 28 let. V roce 1968 byl spolu s dalšími zaměstnanci na montáži ve východním Německu, v Halberstadtu, když v srpnu do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Byli poté umístěni do sběrného tábora a vyvezeni z Německa pod dohledem. V osmdesátých letech byl zaměstnán ve Stavbách silnic a železnic, kde jako svářeč pracoval na stavbě mostu v Brandýse nad Labem a pak už jako penzista pracoval ještě sedm let v litolském cukrovaru. Se ženou Miladou vychovali dvě děti. Ladislav Kavka se věnoval intenzivně také hudbě. V mládí se naučil hrát na trubku u soukromých učitelů, od padesátých let hrál v různých místních hudebních tělesech, na tanečních zábavách, při oslavách státních svátků, ale i na pohřbech.