Nikdy nejednej proti vlastnímu přesvědčení
Stáhnout obrázek
Georg Kebrle se narodil jako Jiří Kebrle 19. listopadu 1938 v Plzni. Jeho otec František Kebrle působil jako učitel na českých menšinových školách na Domažlicku, poté s manželkou žili v Nýřanech. Město se však po mnichovské dohodě stalo součástí Německa a otec coby sociálnědemokratický funkcionář byl úředně vyzván, aby opustil území říše. S těhotnou manželkou odešli k rodičům do obce Líně u Plzně a později žili v Plzni. V roce 1946 získal otec funkci okresního osvětového inspektora ve Stříbře. Jeho rodina, která se mezitím rozrostla o mladšího syna a dceru, se stěhovala s ním. Otec jakožto přesvědčený sociální demokrat neakceptoval sloučení strany s KSČ v červnu 1948 a nadále udržoval styky se svými přáteli ze strany. V roce 1949 jej z toho důvodu zatkla Státní bezpečnost a Státní soud v Praze ho odsoudil na dvanáct let těžkého žaláře podle zákona č. 231/1948. Věznili ho v lágrech na Jáchymovsku a v trestnici v Leopoldově. Na svobodu jej propustili až v roce 1959. Perzekuce rodiny pokračovala, v roce 1951 byli Kebrlovi jako státně nespolehliví vyhnáni ze Stříbra. Matka nesměla s dětmi bydlet ve vlastním domě v Nýřanech, místo toho přebývali ve zničeném baráku v Heřmanově Huti. Pamětník nesměl jako syn politického vězně studovat. Vyučil se elektrozámečníkem v plzeňské Škodovce a poté pracoval jako dělník v různých závodech a také jako horník na Ostravsku. Na vojně jej z kádrových důvodů odmítli vzít k výsadkářům, a přestože byl zkušený parašutista, místo toho sloužil jako telefonista-stavěč v Chotusicích u Čáslavi. Vlastní zkušenosti i otcovo vyprávění o poměrech v lágrech jej přivedly k antikomunismu. V roce 1963 byl trestně stíhán pro pobuřování, udali ho spolupracovníci ze Škodovky, že vede protistátní řeči. Trestní stíhání nakonec prokurátor zastavil. Při uvolnění v období Pražského jara se Georg Kebrle angažoval v Československé straně socialistické. Po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo. Protože se mu však nepodařilo zařídit, aby za ním mohla přijet i manželka s malým synem, využil v roce 1973 amnestie a vrátil se do Československa za rodinou. Opět pracoval jako dělník a horník v různých závodech a opět čelil pracovním problémům kvůli svým názorům. Sledovala a vyšetřovala ho Státní bezpečnost. V roce 1979 se proto s manželkou rozhodli požádat o vystěhování z republiky. Získali vystěhovalecké vízum a v září 1980 odjeli do Rakouska, kde dostali politický azyl a v roce 1987 rakouské občanství. Pamětník vstoupil do exilové Československé sociální demokracie, a v roce 1983 byl dokonce zvolen členem ústředního výboru exilové strany. Po sametové revoluci stál u obnovy ČSSD ve vlasti, ale brzy se s ní názorově rozešel. S Rudolfem Battěkem poté spoluzakládal Asociaci sociálních demokratů, které se však nepodařilo etablovat na české politické scéně. V současnosti žije pamětník ve Welsu v Rakousku.
