Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Adolf Klein (* 1934)

• narozen 2. března 1934 v Poličce v rodině živnostníka

• pamětník posunu protektorátní hranice v Poličce na podzim 1938

• skaut a později skautský vedoucí

• maturoval den po měnové reformě

• nepřijat na VŠ, pracoval jako fotolaborant

• později přijat na ekonomickou fakultu zemědělské VŠ

• ekonom a učitel ekonomie na středních školách

Dokument s názvem V Poličce, 21. srpna 1968 a dál…?, podává svědectví o obsazení Československé republiky vojsky Varšavské smlouvy pro dva poličské rodáky.

První z nich je pan Adolf Klein, dědeček jednoho z tvůrců dokumentu, v té době čtyřiatřicetiletý. V Poličce měl trvalé bydliště, staral se o ženu a dvě děti, jedno z nich narozené v únoru roku 68.

Druhý, Stanislav Adamec, nynější učitel na Gymnáziu v Poličce, zažil obsazení ve svých osmnácti letech, těsně před nástupem na vysokou školu.

Oba dva v dokumentu vzpomínají na své pocity při průjezdu vojsk Poličkou, i na to jak na ně poprvé obyvatelstvo reagovalo. V jejich líčení se objevují významné detaily tohoto vynuceného soužití, věci, které si člověk dodnes pamatuje: zmatení polští vojáci jezdící křížem krážem po Poličsku, pozdější nástup vojenské jednotky do nedaleké základny v Květné, ženy ruských generálů, skupující celé výkladní skříně v obuvnictvích. Postupem času se ve svém líčení dostávají dále a dále na pomyslné časové ose, nevědomky prodlužují intervaly mezi jednotlivými příhodami a tak také potvrzují zásadní pravdu, která je na konci dokumentu shrnuta panem Kleinem: všem tu ruští vojáci vadili – ale všichni si na ně časem zvykli.