„Napsal jsem dva dopisy kvůli průtahu Frýdlantem, jeden jsem poslal Jakešovi, druhý Biľakovi. Od Biľaka odpověď nepřišla, ale Jakeš se do toho vložil. Během týdne tady byla obrovská aféra, co se tu děje ve Frýdlantě za revoluci. To byl rok osmdesát sedm, asi. Co tady je za revoluci... A to byl opravdu ve Frýdlantě velký průšvih, protože se do toho vložila komunistická generalita. A on z toho měl strach, protože doba se začala chýlit k revoluci, protože doba se už začala chýlit k revoluci, už to začalo být takové trochu volnější, tak veliké problémy.“
„Pak jsem byl i na Letné, tam bylo strašně lidí, ale i na Václaváku to bylo narvané, hlava na hlavě. Nádherná atmosféra, to se nedá s dneškem vůbec srovnat, to bylo něco nádherného. Když jsem přijel odtamtud sem, tak tady byl ještě totální komunismus, každý se bál. Já byl první, kdo ve Frýdlantě vyvěsil vlajku. Od souseda jsem si půjčil vlajku, vyvěsil jsem ji. V televizi mě pak snímaly kamery, ve Dřevozpracujících závodech ze mě hned udělali předsedu odborů, já jsem to ani nechtěl dělat, první sjezd byl u Juldy Fuldy v Praze, tam mě zrovna natočili, ráno jsem sjel do města a lidi, ‚ty jsi byl v televizi‘, bylo to hezký. Ta atmosféra byla nádherná. Lidi k sobě byli fantastický, slušný.“
„To mi jednou řekl, že ho to zachránilo v uranových dolech. Tenkrát tam sháněli svářeče a on že to uměl, tak ho vytáhli z ruchání, dolování uranu. Vždycky mi říkal: ‚To mi zachránilo život.‘ Říkal, že tam třeba do půli pasu rubali v ledové vodě. Po revoluci mi to vyprávěl, říkal: ‚To bys nevěřil, jak strašné tam byly podmínky.‘ Tam byli lidé třeba tak zoufalí, že jeden utíkal k plotu, věděl, že ho zastřelí, tak ho zastřelili, a on tam třeba týden ležel. Svítilo slunce. Říkal: ‚To si neumíš představit, jaký je to smrad, když se tělo rozkládá, od ptáků vyklované oči, hrůza. To dělali Češi Čechům tohle. To nebyl žádný Němec, to byli Češi, Slováci.‘“
Dělník burcoval proti průtahu. KSČ se lekla, že je ve Frýdlantu revoluce
Jiří Kleker se narodil 18. srpna 1957 ve Frýdlantu. Prarodiče z matčiny strany přišli do Frýdlantu po roce 1945 od Čáslavi, z otcovy strany z Jičínska. Otec Jiří Kleker strávil coby politický vězeň pět let v lágru v Jáchymově. Jelikož byl pamětník synem politického vězně, povolili mu pouze vyučení automechanikem. Při invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 nechával otec okupanty podepisovat petici proti jejich vstupu. Pamětník byl členem Junáka, dokud ho opět nezakázali. Vojnu strávil ve slovenském Martině a v Mikulově, kde byli převážně trestanci. Roku 1979 se oženil a narodil se mu syn, o tři roky později dcera. Roku 1987 byl hlavním iniciátorem protestu proti vybudování silničního průtahu městem Frýdlant. Revoluční listopadové dny roku 1989 strávil převážně v Praze, účastnil se shromáždění a ve Frýdlantu jako první vyvěsil československou vlajku. Zvolili ho předsedou odborů tamních Dřevozpracujících závodů. V roce 2022 bydlel Jiří Kleker ve Frýdlantu.