Otakar Klepárník

„Generální stávka, tam jsem si zažil konferenciérskou premiéru, protože Honza Edlman byl někde pryč a Jirka Kašpar, který to měl dělat, tak byl někde na soudě a nevrátil se. Tak jsem obrátil bednu od něčeho, od ovoce, a moderoval jsem tu generální stávku. Tam jsme se báli reakce dělníků z Bořin, protože ty Bořiny se tvářily tak rezervovaně. Celkově dělníci z velkých... to bylo THT, Ponas a Bořiny... ti dělníci se tvářili tak rezervovaně. Tak jsme se báli, jak to bude. Generální stávku jsme vyhlásili z menších provozů nebo tam, kde jsme byli, tak z těch přišlo hodně lidí, a pořád nebyly Bořiny – a doteď mně z toho naskakuje husí kůže… třicet let a nedám to… normálně najednou takový rachot, dupání a od Tyláku Tyršovkou, šli dělníci z Bořin, strašně moc, ta ulice byla celá. To jsme brali jako takový moment vítězství. Přišli a vyjádřili podporu a solidaritu a bylo to vyřízený, z toho pohledu v Poličce a okolí.“

„Na tom družstvě po velmi krátké době jsme byli všichni, jak jsme říkali, všichni jsme byli předvoláni na fízlárnu za účelem kontroly občanského průkazu, kde na nás čekal náš estébák, a byli jsme jakýmsi kontaktem Státní bezpečnosti, všichni, co jsme jezdili do zahraničí, včetně vedení přidružené výroby. A prostě pravidelně před každou cestou, někdy po každé cestě, se z nás snažili vytahat nějaké rozumy. Ten můj estébák mě vždycky naložil do auta, kormě toho, že jsem byl na té policejní služebně, tak mě vždycky naložil do auta a někde mě zavezl do lesa a tam se ze mě snažil vytahat nějaké rozumy, co jsem v tom zahraničí viděl, s kým jsem mluvil, jestli mě někdo kontaktoval, abych něco udělal.“