Ema Kletzenbauerová

* 1931

  • „K Čechům měli ti němečtí kluci rukovat. A oni říkali: ,Jak můžeme střílet proti našim lidem?’ Protože oni měli jít se zbraněmi na hranice a střežit hranici proti Němcům. Když sami byli Němci. Tak nerukovali, utekli do Rakouska. A to potom po válce, když se vrátili, ty všechny hned zatkli a ti dostali nějakých 20 let. Tak on se vůbec nevrátil a zůstal v Německu. Tak toho jsme vůbec…, ani máma ho neviděla.“

  • „Ale pak, když přišli Rusové, tak to v životě nezapomenu, to bylo něco, to bylo hrozné, to bylo hrozné. První den, otec byl na louce s tou ruskou služkou, s tou Marií, sekali krmení, to každý den, pro dobytek. Tam přišel voják, ruský, na koni a holka musela, Ukrajinka to byla, musela hned s těmi ruskými vojáky. Co ta asi prodělala, to nevím. A otce hnali domů, ten na koni ho furt do hlavy kopal tím železným, co mají na noze, ten přišel domů samá krev. Tak holka ho prosila furt, aby ho nechal. Kvůli tomu, že ona u nás pracovala." - „Ta byla z Podkarpatské Rusi?“ - „Jo. A ta prosila furt toho Rusáka, aby ho nechal, že byl dobrý, že ona byla u nás tak ráda, že se měla dobře. Ale protože pracovala pro nás, tak on ho takhle skopal. A hnal ho až do obýváku, ten voják, to ještě vidím, jak ten jel do obýváku s koněm. Jak divoký prase, jak se říká. Hrozné to bylo, strašné, tekla mu krev. A holka brečela, že musí teď s těma Rusákama.“

  • „Postupně přijeli, buď s nějakým autem se nechali dovézt, nebo i s kufry přišli jenom Češi a mohli si vzít barák, jaký chtěli. A ti Němci v tom museli do jednoho pokoje a jenom 70 kg si směli vzít s sebou a tam museli čekat, až přijde ten odsun. Zatím museli pracovat u toho Čecha. Ale to nebyli jenom Češi, to byli i rumunští Češi a všelijaké jiné národy.“

  • „A pak začal ten komunismus. Najednou začali, to bylo jednotné zemědělské družstvo napřed. V Rychnově založili ti novousedlíci. Oni taky neuměli hospodařit, ti, co sem přišli. To víte, žádný vysoce postavený člověk sem nešel. Jenom chudí lidi sem šli, si vzít barák a hospodařit. Ale oni to neuměli, ono se jim to nedařilo, to hospodaření. Ta úroda byla špatná, oni nevěděli, jak to mají dělat. Jenom málokterý Čech potom z toho hospodářství něco měl. Hlavně ti, co dělali pacholka tam někde u sedláků v Čechách. Ti uměli hospodařit. Tak těm to šlo. Ale ostatním to nešlo, to hospodaření. Tak oni se toho chtěli zbavit. Založili to jednotné družstvo, že dají dohromady. A otce přemlouvali furt, že se má přidat. Ale kdo by se dobrovolně přidal?“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rychnov nad Malší, 14.08.2020

    (audio)
    délka: 01:58:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věřící člověk žije spokojenější život

Ema Kletzenbauerová roz. Ziková během biřmování, 1944
Ema Kletzenbauerová roz. Ziková během biřmování, 1944
zdroj: Archiv pamětníka

Ema Kletzenbauerová, rozená Ziková, se narodila 16. listopadu 1931 v Rychnově nad Malší poblíž Kaplice v česko-rakouském pohraničí. Pocházela ze smíšeného manželství, otec byl Čech, matka Němka. Rodiče vlastnili v obci třináctihektarové hospodářství a nájemní dům. Ve svém rodišti navštěvovala pamětnice německou základní školu a po jejím ukončení pracovala na rodném statku. Roku 1951 se provdala za Aloise Kletzenbauera, postupně přibyly do rodiny čtyři děti. Ema se dálkově vyučila kuchařkou a pracovala ve školní jídelně. Emin otec Dominik Zika odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva, komunisté mu tedy zkonfiskovali majetek na základě Benešových dekretů, a později chátrající domy strhli v demolici. V šedesátých letech se s manželem podíleli na záchraně sochy Panny Marie z poutního místa Svatý Kámen. Po sametové revoluci spolupracovala pamětnice na pořádání setkání německých rodáků vyhnaných po druhé světové válce. V roce 2020 žila Ema Kletzenbauerová v Rychnově nad Malší.