Milan Knížátko

„Ficht zahynul, když jsme šli do Krumlova lesem, okrajem lesa, a potom vidíme, že tam byl kouř, oheň. A tam byli rozložení němečtí vojáci. Došlo tam potom k přestřelce mezi náma a vojákama, jenže jich bylo víc a měli lepší zbraně, tak jsme se honem rychle museli vrátit zpátky. Potom jsme poslali zprávu do Ivančic, přišla posila, jenomže oni se mezitím sbalili a odešli pryč.“

„Odvedli je do Ivančic. Tam byla věznice, tak je odvedli tam. Byli tam tři nebo čtyři takoví ne moc dobří chlapi. Byla tam cihelna a oni je brali za tu cihelnu a tam je stříleli. Vracelo se, co oni dělali, že.“

„Popravy, to bylo něco jinýho. To jsme byli detašovanej oddíl v Hostěradicích. Už bylo po válce a byly obsazený ty německý vesnice. Tam se vyhlásilo, že kdo má zbraně doma, tak aby to odevzdal. Byla tam taková hospoda, tam jsme my jako partyzáni nocovali, bydleli. Tak to tam nosili a pak jsme šli kontrolovat po barákách. Šťouchalo se do slámy a byli tam s náma dva Rusi, v těch Hostěradicích. A ten jeden měl meč, tak ho píchl do slámy a našel tam flintu. A potom pro výstrahu ho [majitele flinty] odsoudili k trestu smrti, toho Němce. On byl starosta v těch Hostěradicích. Ti Rusi byli takoví tvrdší chlapi, tak ho oběsili. Nebo chtěli ho oběsit, jenomže s ním se ten provaz utrhl. To byl takovej silnej, těžkej chlap. Tak ten Rus ho potom teda zastřelil.“

„S těma německejma klukama jsme tam předtím ještě po dědině hráli na schovávanou. A až už to bylo zabraný, tak ve dvoře byla taková vysoká zeď z venkovní strany, z vnitřní jenom tak metr. Tak když jsme byli mezi těma německejma klukama, tak říkali: ,Böhmische Hund,‘ českej pes. To jsme byli s těma Kovářovejma, ti měli čtyři děti. Tak jsem nemohl zůstat pozadu, tak jsem říkal: , Deutsche Sau,‘ německý svině. Potom mi doma otec nadával, proč používám taková slova. A když jsem šel na nákup, tak jsme měli bernardýna, takovýho velkýho. Sám jsem nemohl chodit, tak jsem si ho bral. Protože by mě tam byli bývali vyplatili, tak ten – Baryk se jmenoval – šel se mnou k obchodu, čekal u dveří. Až jsem byl hotovej a nakoupil jsem, tak šel. A oni se nepřiblížili, protože bych řekl: ,Baryku, běž!‘ A on by je zahnal. Takže už jsem měl od nich pokoj.“