„Vyšetřování vedl inspektor Vladimír Kohoutek. On byl převelen k StB a byl přeložen do Prahy a já jsem v Praze studoval a jednou, přímo na Václaváku, jsem se potkal s Kohoutkem, zajímavé je, že mě po několika letech Kohoutek okamžitě poznal, že se ke mně hlásil, prostě jsme spolu chvíli na tom Václaváku mluvili, bavili se. Třeba se mě ptal: ,Co pražská ilegalita, jak to tady vypadá?‘ Ale to nebyla vyšetřovací otázka, to byla taková konverzační otázka. Já mu říkám: ,Pane inspektore, bohužel při studiu se nemám čas takovým záležitostem věnovat.‘“
„Tam byli opravdoví vězeňští dozorci, což je úplně jiná kategorie lidí než základní vzdělání. Předpis žádal, že musí mít minimálně měšťanskou školu, někteří ji neměli. Měli tam jakési doučovací kurzy a připravovali se k tomu, že budou dokončovat vzdělání, a když zjistili, že jsem student, a navíc, že mám maturovat – z mojí cely se stala učebna. Střídali se tam celé dny, měl jsem alespoň nějakou náplň, že jsem nečuměl do zamřížovaného okna.“
„U našich dveří zazvonil zvonek, matka šla otevřít, za dveřmi stál městský policajt: ,Potřebujeme, aby Vláďa šel s námi. Jdeme zlikvidovat Němce do sklepa!‘ Já jsem měl od toho sklepa klíče, my jsme měli vedle nich vlastní sklep s uhlím. Takže jsem odemknul sklep, vlezli jsme dovnitř. Vojtěchovský byl vyzbrojen jednou srandovní pistolí ráže 6.35, takže s touhle pistolkou jsme je přepadli, postavili ke zdi, zničili spojovací zařízení, o to hlavně šlo, a pak jsme je vzali do zajetí.“
„Když jsme byli ve vyšetřovací vazbě, ve věznici krajského soudu, tak já jsem zrovna měl maturovat. Maturitní písemky, které byly o dva měsíce dříve, jsem měl úspěšně za sebou, ale já jsem šel k maturitě v poutech s dozorci krajské věznice, představ si to, a to pěšky, já jsem v rámci maturity mohl anglicky zodpovědět všechny dotazy k našemu případu, a tomu dozor nerozuměl. Neměl jsem žádnou protekci, ani jsem ji nepotřeboval, a přes to všechno jsem maturoval s vyznamenáním.“
Vladimír Konečný (skautskou přezdívkou Hakim) se narodil 26. listopadu 1929 v Místku. Jeho otec byl úředníkem ve spořitelně. Za války byl členem čtenářského klubu Mladého hlasatele. Na konci války se zúčastnil zajetí tří německých vojáků. Po válce vstoupil do 3. místeckého skautského oddílu. Zúčastnil se 6. světového jamboree („Jamboree Míru“) ve Francii v roce 1947 a absolvoval Ústřední lesní školu pod vedením bratra Plajnera. Po únoru 1948 s přáteli z oddílu roznášel amatérské letáky, kterými vyjadřovali svůj vztah k novému režimu. Byli zatčeni, ale naštěstí vyvázli s mírnými tresty. K maturitě na obchodní akademii v květnu 1948 šel Vladimír Konečný z vazby v poutech. Později vystudoval Vysokou školu obchodní, ale nesměl získat státní zkoušku; titul inženýra mu byl přiznán až dodatečně. V roce 1951 byl odveden na vojnu. V zaměstnání měl ztížený postup, protože nebyl režimem považován za důvěryhodného. Pracoval ve Výstavbě ostravsko-karvinských dolů, kde s dalšími bývalými skauty pořádali letní rodinné tábory pod hlavičkou organizace Rekreační komise Tály. Vladimír Konečný se účastnil druhé obnovy skautingu; působil v revizní komisi ORJ v Ostravě. Obě jeho dcery chodily do skautského oddílu. Za zásluhy byl oceněn skautskou Medailí díků.
