Antonín Konrády

* 1931

  • „Potom se nám otevřela cesta do zahraničí tím, že jsme začali cestovat do Bavorska. Komunisti věděli, že jsme se v pořádku vrátili, takže jsme dostali důvěru. Ale kontroly na hranicích, to víte, nebyla to žádná legrace, protože jsme všechny nástroje museli vyndat. To znamená nejen ty dudy, ale i bicí nástroje, protože se hrálo i na bicí, já jsem měl bubínek. A my jsme těm Němcům někdy chtěli taky udělat radost, že jim něco přivezeme, protože nám taky dávali takové drobné dárky. A ta jedna Poločeška, můžu říct – mluvila česky, narodila se tady v Čechách, ale potom byla Němka – tak říkala: ‚Toníčku, kdybys mně mohl přivézt čerstvá vajíčka. U nás jsou taková, že to není ono.‘ Prostě si oblíbila česká vajíčka. Já říkám: ‚Jo, to tě přivezu.‘ A teď jsem přemýšlel, jak to ale udělat. Potom jsem přišel na takový nápad, že ten malý bubínek má ty šroubky takhle, tak jsem je povolil, sundal tu kůži a každé to vajíčko zabalil do papíru, do novin, a zase jsem to tam zašrouboval. Přijeli jsme na hranice. Říkali: ‚To je nějaký těžký, ten bubínek. Nemáte tam něco?‘ A já říkám: ‚Jo, mám tam vajíčka.‘ – ‚Heleďte, nedělejte si z nás legraci!‘ A já: ‚No, opravdu tam mám vajíčka. Nějaká naše krajanka chtěla přivézt česká vajíčka.‘ [A tak to] rozšroubovali a museli to zkontrolovat. Každé vajíčko zkontrolovali, jestli tam je opravdu vejce. Tak jsme zažili všelijaké srandy...“

  • „Když jsem se vrátil z vojny, tak jsem přišel k mému strýčkovi Jakubu Konrádymu. A on povídal: ‚Jé, to se hodí, já tady mám zrovna jednoho dudáka!‘ Já říkám: ‚Prosím vás… A jak se jmenuje?‘ – ‚Zdeněk Bláha. Je z Horní Břízy.‘ Říkal jsem mu: ‚Vy hrajete taky na dudy?‘ – ‚Já jsem hrál i na vojně.‘ A já jsem říkal: ‚Já taky! A co kdybychom se dali dohromady?‘ – ‚No, to by bylo výborné!‘ No, tak jsme začali. [K tomu] tam mám také fotografie, to možná ukážete. Tak jsme se domluvili, že budeme hrát jako dudácké duo. Takové dva roky jsme jezdili po vesnicích a tak a při různých tancovačkách jsme zahráli. A v roce 1955 jsme založili Konrádyho dudáckou muziku. Proč ten název? Protože tam hrál můj tatínek, já a strejda Jakub Konrády, který ty dudy vyráběl. Takže jsme tam byli tři Konrádyové, tak jsme říkali: ‚Dáme: Konrádyho dudácká muzika.‘“

  • „Mám takovou příhodu, kterou mi vyprávěl můj tatínek. Zavolali ho na gestapo v Domažlicích, kde byl šéfem nebo mluvčím nějaký pan ‚Pudil‘. On se tedy jmenoval... psal se [jako] ‚Pudyl‘, ale my jsme mu říkali česky ‚Pudil‘. Pozval si tatínka tam na to gestapo a povídal: ‚Půjdeš do koncentráku.‘ A on říkal: ‚Co? Do jakého koncentráku? Co to je?‘ – ‚No, z toho už se nevrátíš. Tam, když tě zavřou, tak už se nevrátíš.‘ A on říkal: ‚A proč?‘ – ‚Jsi členem Radioklubu Domažlice?' – ‚Ano.‘ – ‚Víš, kdo to byl Smudek?‘ – ‚Jo, jo. Ten byl u mě zrovna včera a potřeboval nějaké tlačítko na zvonek, abych mu to namontoval.‘ – ‚Protože jsem Sudeťák, ale nejsem hajzl… Víš, protože někdo si myslí, že jsem hajzl, když jsem Sudeťák. Přišlo na tebe udání od Čecha! Ale já nejsem gauner, jak už jsem jednou říkal.‘ A vzal [to udání], zmuchlal ho, hodil do kamen a spálil. A tak vlastně zachránil tatího od toho koncentráku. A chci říct, že ten Pudyl zřejmě pomohl – jak jsem se potom později dozvěděl – několika lidem, Čechům, kteří mohli být v podobné situaci. A to nemůžu potvrdit, ale doslechl jsem se, že se celá rodina pověsila na tom kopci v Domažlicích, jak se jede do Horšovského Týna. Tak tam prej se, jak se říká, ‚henkli‘.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 18.04.2024

    (audio)
    délka: 01:44:59
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Muzika je má druhá medicína

Antonín Konrády jako mladý dudák
Antonín Konrády jako mladý dudák
zdroj: Archiv pamětníka

Antonín Konrády se narodil 26. dubna 1931 v Domažlicích Olze Konrádyové, rozené Vondrašové, a Antonínu Konrádymu. Přišel na svět do křesťanské a muzikantské rodiny. Tatínek Antonín Konrády byl vyučený radiomechanik, vynálezce a podnikatel. Maminka pracovala jako švadlena, vyšívala chodské košile. Jejich syn Antonín Konrády hrál již v roce 1941 s Kapelou mladých strýce Jiřího Konrádyho v Rudolfinu. Jako chlapec zažil nálety hloubkařů a osvobození Domažlic 5. května 1945, kdy u Lípy svobody vyhrávala Konrádyho kapela. Vyučil se radiomechanikem na odborné škole v Plzni. Na vojně v letech 1952 až 1954 v Pardubicích a Havlíčkově Brodě postavil dva národopisné soubory Psohlavci. Po vojně pracoval u firmy Merkur a poté až do důchodu na poště jako radiomechanik. V Osvětimi montoval zařízení pro cizojazyčné informace. V roce 1955 založil s kamarádem a muzikantem Zdeňkem Bláhou slavnou Konrádyho dudáckou muziku. Neobešlo se to bez potíží, ale i za totalitního režimu s ní procestovali kus světa. Oženil se s Vlastou Čechovou, rodačkou ze Slezska, a vychovali spolu dvě děti. Antonín Konrády byl za celoživotní přínos v oblasti folklorních tradic uveden do Dvorany slávy 2011 hejtmana Plzeňského kraje. V době natáčení v roce 2024 žil s manželkou Vlastou Konrádyovou v Domažlicích.