Zlatuše Kosňovská

* 1934

  • „Pamatuju si, že jsme byli na nádraží, kde nás dali do nákladních vagónů. Maminky zůstaly na nádraží. Byl tam chaos. Maminky brečely, děcka odjížděly a nevěděly kam. Naštěstí jsme se sestrami přijely do tehdejšího Československa. Byly jsme v Mariánských Lázních. V těch vagónech jsme byli týden, možná déle, takže jsme byly v hrozném stavu. Nemyté, zavšivené. Tam nás po příjezdu ostříhali dohola, zabalili do dek a autobusy odvezli do dětského domova. Já byla v Plané u Mariánských Lázní. Sestry, protože byly mladší, musely zvlášť do jiného domova.“

  • „Jsem Chrysula Jalama. Když jsem se vdala, po manželovi mám příjmení Kosňovská. Ale často se každý divil, co je Chrysula za jméno, že není v kalendáři. Abych měla klid, tak jsem si říkala, že se nechám přejmenovat. Když jsme utíkali, neměli jsme rodný list, žádnou dokumentaci. Takže rodný list mi dělali v Brně, kde jsem se učila v železničním učilišti. Ten pán se pozastavil nad tím, že to jméno je jiné a navrhl mi, jestli ho nechci přeložit do češtiny. Chrysula, Chryso je řecky zlato, tak mně napsali, že se můžu jmenovat Zlata nebo Zlatuše. Vybrala jsem si Zlatuši a do rodného listu mi zapsali Zlatuše Kosňovská.“

  • „Jednou, když jsme byli schovaní, najednou klepala sousedka a říkala: ‚Elpido, co tady ještě děláš? Všichni odešli, ber děcka a utíkej!‘ Tak nás maminka vzala za ruku a utíkaly jsme. Přidaly jsme se k houfu lidí, kteří taky utíkali. Babička, chudáček, říkala mamince, ať jí nechá jedno dítě, že neodejde. Říkala, že i kdyby se stalo cokoli, domov neopustí. Ale my jsme utíkali. Přišli jsme na jugoslávské hranice, to bylo blízko. Jugoslávské vojsko nevědělo, jestli nás má pustit, nebo ne. Stáli jsme tam a čekali, až dostali povel, že můžeme přejít hranice. Tak jsme přešli. Pak jsme byli v místnosti, leželi jsme na zemi. Maminka si nic nestačila vzít. Byli jsme tam asi čtrnáct dnů a potom jsme jeli do města v Jugoslávii, kde byli shromážděni Řekové.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 06.11.2018

    (audio)
    délka: 01:22:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Odjížděla jsem v nákladním vlaku a maminka plakala

Portrét č. 2, 50. léta
Portrét č. 2, 50. léta
zdroj: archiv pamětnice

Zlatuše Kosňovská se narodila 19. července 1934 v malé vesnici v okrese Florina v Řecku. V dětství se jmenovala Chrysula Jalama. Vyrůstala v chudé rodině, která se živila zemědělstvím. Když v Řecku v roce 1946 vypukla občanská válka, její otec odešel bojovat v jednotkách levicově smýšlejících partyzánů. Její matka byla kvůli tomu často vyslýchána policií. V blízkosti obce, ve které žily, docházelo k bojům mezi partyzány a vládními vojsky. Při jednom z útoků spolu s matkou a dvěma sestrami utekla do Jugoslávie. Byla vybrána mezi děti řeckých partyzánů, kterým poté poskytly pomoc evropské socialistické země. Dostala se do Československa. Vyrůstala v dětském domově v Plané u Mariánských Lázní, její sestry byly umístěny do dětského domova u Opavy. Několik let nevěděla nic o osudu matky ani otce, později oba také přijeli do Československa. Vyučila se v oboru elektromechanik pro železnici. Až na učilišti dostala doklady, do té doby ani přesně nevěděla, kdy se narodila, neměla státní občanství, pas, ani rodný list. Úředník, který jí doklady vyřizoval, jí navrhl, ať si řecké jméno Chrysula změní na české jméno Zlatuše. Chryso totiž v řečtině znamená zlato. Vdala se a od té doby je z Chrysuly Zlatuše Kosňovská. Narodily se jí dvě děti. Celý život pracovala u Českých drah v Ostravě. V penzi se stala aktivní ve spolku Řecká obec Ostrava, v němž se stará o seniory pocházející z Řecka.