Vladimír Kouřil

* 1944

  • „S povoláním Jazzových dnů to bylo vždy problematické. Pamatuji si, že nám to nezakazovali, ale když se tam začaly objevovat různé amatérské kapely, zpozorněli. Měli jsme to povolené ústně a papír nám vydávali až poté. To bylo za doktora Navrátila. Ale vždy kolem toho byly tahanice. Poslední dva ročníky jazzových dnů, tam vysloveně dělali zásahy. Nepřáli si, aby tam byly určité kapely. Takže poslední Jazzové dny zkrachovaly na tom, že vystoupily na té Folimance kapely, které byly zakázány jako například byl slavný příběh Chadimovy kapely.“

  • „Existoval seznam. Mikoláš Chadima ho má otištěný v prvním dílu svých pamětí, už v samizdatovém vydání. Bylo to asi třicet kapel v neuvěřitelném rozpětí, od rockových, které vadily na základě lidí, kteří v nich hráli, až po Pražský synkopický orchestr nebo soubor Relaxace, jehož členové drnkali na citeru indické popěvky. V podstatě to bylo neuvěřitelné. Byly to kapely, které předtím vystoupily na Jazzových dnech, takže z nich si ten seznam vytipovali.“

  • „To byly zakazovány věci. Ty koncerty byly zakazovány často, proto se konaly pod různými záminkami jako třeba taneční kapely. Když už byl twist povolený, tak se dělaly přehlídky twistových kapel, tak se to jmenovalo. Nebo jsme chodili na čaje na Mírák nebo do Radiopaláce. Chodili jsme tam kvůli tomu, že v polovině programu odpoledních čajů vystoupili hosté a to většinou byla rocková kapela.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.03.2019

    (audio)
    délka: 01:43:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 22.03.2019

    (audio)
    délka: 01:58:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 3

    Praha, 03.04.2019

    (audio)
    délka: 01:24:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevěřil jsem, že mě opravdu pošlou do vězení

Portrét 2, Vladimír Kouřil, rok 2019
Portrét 2, Vladimír Kouřil, rok 2019
zdroj: autoři natáčení

Vladimír Kouřil se narodil 10. listopadu 1944 v Těšeticích u Olomouce. V roce 1949 se s rodiči přestěhoval do Prahy. Během studia střední průmyslové školy se jeho koníčkem stala zahraniční, především rocková hudba. Začal studovat České vysoké učení technické, ale nedokončil ho, protože se více než o studium zajímal o hudební dění. Našel si práci ve vodohospodářském ústavu a poté se stal projektantem v podniku Metrostav. Na přelomu 60. a 70. letech stál u vzniku Jazzové sekce – spolku, který pod hlavičkou oficiálního Svazu hudebníků sdružoval milovníky jazzové hudby. Ten však kromě pořádání festivalů také vydával tiskoviny a knihy, které komunistickému režimu vadily, zvláště poté, co pořadatelské a publikační aktivity Jazzové sekce získávaly stále větší ohlas veřejnosti. Vladimír a další činovníci sekce se stali terčem pozornosti Státní bezpečnosti, která u nich dělala domovní prohlídky. Cílený tlak na likvidaci Jazzové sekce vyvrcholil v roce 1986 zatčením jejích činovníků a obviněním z nedovoleného podnikání. Vladimíra odsoudili k desetiměsíčnímu nepodmíněnému trestu. Pobyt ve vězení mu způsobil zdravotní problémy. Musel podstoupit transplantaci ledviny a zůstaly mu trvalé následky. Po listopadové revoluci v roce 1989 se věnoval psaní o jazzové hudbě.