Spolehnout se na svůj vnitřní kompas
Karel Kovanda se narodil 5. října 1944 v britském Gilslandu jako nejstarší ze čtyř dětí Oldřicha Kovandy a Ivy, rozené Norman. Otec byl židovského původu, matka pocházela z rodiny zemědělských dělníků. Rodiče se seznámili ve službách britské armády během druhé světové války, v roce 1946 přesídlili do Československa. Oba rodiče byli přesvědčení komunisté, přestože otec byl v roce 1950 krátce vězněn a později perzekvován. Z Komunistické strany Československa (KSČ) vystoupili teprve po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Karel Kovanda vyrůstal v Říčanech, kam se rodina přestěhovala roku 1953. Od dětství se zajímal o studium cizích jazyků a zahraniční politiku. Po maturitě na gymnáziu (1962) začal studovat na Vysoké škole zemědělské, k níž si později přibral dálkové studium anglistiky a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FFUK). Od poloviny 60. let byl aktivním účastníkem studentského hnutí, redaktorem vysokoškolských časopisů, členem Vysokoškolského obvodního výboru ČSM. Angažoval se také ve skupině židovské mládeže. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy stál v čele studentské stávky v listopadu 1968. Na jaře 1969 byl zvolen předsedou Svazu vysokoškolských studentů Čech a Moravy, který však byl záhy zakázán, protože nevstoupil do Národní fronty. Na jaře 1970 odešel do Spojených států, z původně zamýšleného šestitýdenního pobytu se nakonec stalo 20 let. Vystudoval politické vědy na Massachusetts Institute of Technology (MIT), později si ještě udělal titul MBA. V letech 1977–1979 pracoval v Číně pro zahraniční vysílání čínského rozhlasu do Československa, v 80. letech působil v managementu amerických firem. V srpnu 1990 se vrátil do Československa a od roku 1991 působil jako vedoucí administrace na Ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1993–1997 byl velvyslancem ČR u OSN a v letech 1994–1995 zastupoval ČR v Radě bezpečnosti OSN. Významně ovlivnil postoj OSN ke genocidě ve Rwandě roku 1994, za což ho rwandský prezident Paul Kagame v roce 2010 vyznamenal medailí Umurinzi – Kampaň proti genocidě. Jako náměstek ministra zahraničí v letech 1997–1998 vedl jednání o vstupu ČR do NATO a v letech 1998–2005 působil jako velvyslanec ČR při NATO. Od dubna 2005 byl na základě konkurzu náměstkem generálního ředitele pro zahraniční vztahy u Evropské komise. Nyní (2023) působí jako nezávislý konzultant a příležitostný volební pozorovatel.