Mezi lidmi zavládl strach, nevěděli, co se bude dít
Stáhnout obrázek
Vladimír Kovář se narodil 18. července 1942 v Písku. Otec byl kovářem a matka v domácnosti. V roce 1944 se rodina musela na příkaz protektorátních úřadů přestěhovat do Žatce, tehdejších Sudet. Otec musel nahradit chybějícího německého kováře. Vladimír má dětské vzpomínky na spolužití s Němci, se kterými bydleli v jednom domě, na odsun Němců i německé ženy a děti opouštějící rozbombardované Německo. V roce 1947 jeho otec zemřel a matka se s třemi malými dětmi vrátila do jižních Čech. Bydleli pak v Putimi u Písku. Tam se seznámila s tehdejším putimským starostou, o generaci starším, který se později stal jejím dalším životním partnerem a dětem nahradil otce. V Putimi pak prožili padesátá léta, která na vesnici přinesla výrazné změny související s kolektivizací zemědělství. Vladimír po vojně u Technických praporů a krátké brigádě v dolech odešel koncem šedesátých let pracovat do Prahy. Intenzivně se zajímal o politické dění a 21. srpna 1968 se stal svědkem příjezdu sovětských vojáků, potyček a posléze krvavých střetů mezi demonstranty a vojáky v okolí budovy Československého rozhlasu. O rok později se účastnil i demonstrací proti okupaci. V roce 1970 se vrátil do Putimi a oženil se. Pracoval nejprve v panelárně, pak jako strojník v krytém bazénu. Po roce 1989 začal podnikat. Je aktivní sportovec, žije s manželkou v Putimi, má dvě dcery.
