Naděžda Kovářová

* 1936

  • "Maminka musela jezdit až do Vojtěchova na kole pro trochu mouky a třeba nějaký brambor. Byl tam mlynář, který držel na chudobné lidi. Když měl, tak jí dal brambory a udělala šulánky s mákem, já jsem si to ohřívala. Ještě se mnou chodila do třídy dvě děvčata, která neměla maminku, s těmi jsem se ještě rozdělila. Vždycky se ptaly: 'Naďo, co máš na oběd?' 'Šulánky s mákem.' 'Jé, to bychom si daly!' Tak jsem se s nimi rozdělila, maminka to nevěděla. Chudáci, neměly maminku."

  • "Když jedete z Prostějova přes Držovice, je tam kopec, jmenuje se Floriánek, ze kterého je velký rozhled do celého kraje. Na Konicku a v okolí řádili partyzáni a vyhazovali tu trať do Prostějova. Tak jsme se vždycky z toho kopce dívali, jak to bouchalo, když ten vlak podminovali. Byla to trať na Moravskou Třebovou z Prostějova, Němci tam převáželi zbraně a partyzáni to vyhazovali."

  • "Tatínek si koupil malé rádio, to byla tehdy vzácnost – neměl každý televizi jako teď – a poslouchal západní rozhlas a Moskvu. Pouštěl to dost nahlas, myslel, že sousedi jsou rádi, že to můžou poslouchat, ale oni ho udali. To se poslouchat nesmělo, to bylo vždycky: 'Bum bum bum, volá Londýn.' Moskvu poslouchal, věděl, jak postupuje fronta. Pak před domem zastavilo auto a gestapáci si pro něj přijeli, byl udaný."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Náměšť na Hané, 14.03.2023

    (audio)
    délka: 01:19:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Neberte mi tatínka!

Naděžda Kovářová v roce 2023
Naděžda Kovářová v roce 2023
zdroj: Paměť národa

Naděžda Kovářová , rozená Neherová, se narodila 30. ledna 1936 v Prostějově jako starší ze dvou dětí manželům Vlastě a Františku Neherovým. Otec šil jako domácí krejčí pro OP Prostějov, matka pracovala v prostějovské Kornolitce. Rodina žila v Držovicích. Roku 1940 zatklo otce gestapo za poslech cizího rozhlasu. Nejprve byl držen v Olomouci na tzv. garňáku, po nějaké době byl poslán na nucené práce k polským hranicím, kde šil jako krejčí uniformy pro vojáky. Vrátil se až roku 1945. Naděžda Kovářová zažila osvobození Držovic Rumuny a Rudou armádou, jako děti pozorovali výbuchy na trati u Prostějova, které měli na svědomí partyzáni. Vyučila se strojní zámečnicí v Agrostroji, později pracovala jako technicko-hospodářská pracovnice v lutínských lisovnách. Poprvé se vdávala roku 1955, manžel Vladimír Kovář, soustružník a fotbalista, zemřel brzy na potíže se srdcem. Z manželství se narodili dva synové. Roku 1982 se vdala znovu za Josefa Jedličku, vychovatele na učilišti v Lutíně, kam se za manželem přestěhovala. Do rodiny přibyla i jeho dcera. V roce 2023, v době natáčení, žila v Náměšti na Hané.