Ladislav Koza

„Tam přijeli Rusáci na tanku do tý ulice. My jsme jim říkali: ‚Tam se střílí.‘ To nezapomenu. Tam lítaly kulky, fakt, čestný slovo, tam lítaly kulky. Ten Rusák... Vylezli z toho tanku, slezli, šli k těm vratům... Tam byly takový vrata. Kopli do toho, kopali, otevřeli... On tam vešel, my tam hlídali, byli jsme tak vyplašený, že bysme to bejvali zastřelili všechno. A oni tam šli, jestli se střílí nebo nestřílí... Ti si snad vůbec nevážili života, nebo byli namazaný.“

„Já byl soustružník. Přeškolili mě na soustružníka a točil jsem torpéda. To byl soustruh větší než tadyhle ten pokoj. Ještě větší.“ -- „A jak vypadal ten polotovar, z kterého jste dělal ty torpéda, to byl nějakej ingot nebo válec?“ -- „No, to byl normálně válec, takovejhle průměr to torpédo mělo... Ta roura měla asi tři metry a dělali jsme jenom ten střed. A ten zadek a tu hlavici jsme nedělali, my jsme točili jenom ten střed.“ -- „No a to přijela nějaká dutá trubka? A co se na tom ještě soustružilo?“ -- „Jenom ten vršek a vnitřek. Venku povrch se přejel, vnitřek se přejel a na každý straně se dělaly závity, protože ta hlavice tam byla našroubovaná a ten konec taky.“ -- „Takže on se vlastně jakoby vyhladil povrch nějakým způsobem a závity na obou koncích.“ -- „A byla to dobrá práce, protože jsem to nasadil a měl jsem šichtu, protože jsem to jenom hlídal.“

„Když jsem zdrhnul domu, a to bylo štěstí, protože otec, než ho Němci potom úplně vyrazili, byl u tý policie na Kladně. A když jsem zdrhnul, tak on za takový tři dny měl hlášení na policii, že jsem utek z Německa. Věděli, že mám bydliště na Kladně, tak že mě maj poslat, že mě hledají. Tak jsem šel dobrovolně, v pořádku jsem odjel a byl pokoj. Tam jsem dostal pár facek, že jsem zdrhnul, a šel jsem dělat.“ -- „A kdo vás fackoval“ -- „Ten mistr, nebo co.“

„Vždyť to říkám, asi třikrát nebo čtyřikrát jsem zdrhnul z Německa. A přes hranice, protože mě nepustili s tou ‚kenkartou‘ (die Kennkarte, pozn. aut.), mě nepustili do Čech, tak mě tady v Bílině..., jsem dojel do Bíliny, do Chotějovic. Tam byla firma, která vozila do Čech uhlí. S těma nejdřív v kabině až do Loun, před Lounama, tam byla hranice Sudet, tak tam mě vyndali, dali mě na fůru, zaházeli trochou uhlí a přejel jsem hranice. No, jak říkám, to byly skopičiny.“