„Jeli jsme do Radotína, oni měli pontiaca, takovou velkou ameriku. Byly tam vlaječky (na bocích automobilu – pozn. aut.), to pamatuju, švýcarská a naše. Když jsme projížděli přes Václavák do Jindřišské, tak na rohu u Melantrichu na nás plivali a řvali, rukama mávali – pracující lid.“
„Instruktor byl prostě blbeček, který přijel z Čuvačských hor. Možná poprvé jel vlakem, když jel na vojnu, a teď mu někdo dá moc a řekne: ‚Budeš tam mít doktory, vysokoškoláky. Neser se s nimi, buzeruj to.‘ Tak on to podle toho dělal. Někteří borci, co tam byli, hlavně z východu, ti se v tom vyloženě vyžívali. Mezi námi byli kluci, kteří už byli lékaři nebo právníci.“
„My jsme byly děti vychované v první republice, to je jistotou, že ti lidé prožívali výchovu v úplně jiných podmínkách než v pozdějších letech, ať už to bylo v tom krátkém období nacistů, nebo potom v tom dlouhém období komunistů. My jsme nebyli zatíženi tou komunistickou morálkou, tou byly postiženy všechny děti, které se narodily v tom systému. Protože i děti ze solidních rodin slyšely: ‚Tohleto můžeš slyšet, lepší, když to neslyšíš, ale nesmíš o tom nikde říct, protože to by tatínka zavřeli nebo vyhodili z práce.‘ I my jsme potom děti vychovávali v tom smyslu, že jsme říkali: ‚O těchhle těch věcech nikdy s nikým nemluvte!‘ O našich schůzkách nebo třídních pohovorech.“
Pavel Krátký se narodil 24. června 1929 v Praze, dětství a mládí však strávil v Hradci Králové. Otec byl ruský legionář, který bojoval v bitvě u Bachmače, matka pracovala jako učitelka. V letech 1945-1948 Pavel Krátký studoval střední zemědělskou školu, poté strávil dva semestry na Vysoké škole zemědělské, odkud však musel kvůli svému původu (otec měl pozemky na Lanškrounsku a byl označen za kulaka, dvě sestry žily na Západě) odejít. Absolvoval roční družstevní kurz v Chrudimi. V listopadu 1950 nastoupil k 51. pomocnému technickému praporu v Mimoni. V PTP strávil dva roky, kromě Mimoně sloužil ve Šternberku, Lešanech a pražských Střešovicích, kde v Ústřední vojenské nemocnici stavěl pavilony. Na konci roku 1952 se na tři roky, aby se dostal z PTP, upsal vojenským stavbám. Brzy však musel odejít pracovat do zemědělství. Přes svoji ženu si našel místo ve velkovýkrmně v Čepí, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1989. Byl předsedou okresního klubu Svazu PTP v Pardubicích. Pavel Krátký zemřel 9. února roku 2024.
