Martin Křesina

„Dost oblíbená akce byl dálkovej pochod po Broumovských stěnách. Byl to poslední víkend v srpnu. Spalo se, tam byl pionýrský tábor chatkovej, tak v pátek tam člověk mohl dojet a přespat tam a v sobotu taky a večer tam byl country bál. A v tý první půlce 80. let tam byl dycky v rámci toho country bálu pozvanej nějakej kamarád. A to dycky bylo: ,Dneska vám tady zahraje kamarád Pepa.‘ A rázem se tam objevil Pepa Nos. Na tenhle bál šli vlastně jen absolventi pochodu anebo ti, kteří ho organizovali. Rok nato tam byl Jimmy Chard, jo, prostě… i takhle se některý věci dělaly. Jo, prostě takhle nenápadně se propašoval nějakej ten zakázanej autor a… se mohlo zúčastnit, co já vím, několik stovek lidí. To byl normální dálkovej pochod, i s projevem předsedy místního národního výboru a tak. A ten možná ani netušil, co je to za autory, rozumíš, tak proto tam ty lidi jezdili z celé republiky na ten pochod. Jasně, že člověk se tam seznámil s partiema, osadama z jiný části republiky, ale to bylo jedno, jestli to bylo tady nebo někde na potlachu, prostě dycky člověk někoho známýho potkal a buď se s ním rychle sčuchl, nebo ne. Ale kolikrát dostal avízo: ‚Na toho bacha, to je bonzák.‘“

„Pravidelně jsme se setkávali jednou týdně na schůzkách, kde jsme trénovali takový ty znalosti jako uzlování, šifrování, různé znalostní hry a potom neoficiálně jsme se potkávali ještě s dalšíma lidma vždycky někde v centru města. Na Český [ulice v Brně], jak tam bylo velký kolo, plakáty s kinama a tak, tak tam byly šifrovaný vzkazy kdy, kde je sraz. No tak bylo to jednoduchý. Tam byly plakáty kina, tak se vždycky zaškrtl u jednoho kina den, se tam udělala nenápadná čárka nebo symbol, u druhýho plakátu se takhle našla u druhýho kina hodina, pak se třeba někde šifrou napsalo místo srazu nebo se podškrtl třeba, že se udělal sraz před nějakým kinem, tak to se vybralo třeba třetí kino. Když jsme si posílali šifry, tak jsme používali občanku jako kódovou knihu. Na předposledních dvou stránkách vlastně, tak tam bylo nějaký to poučení, tak klasika, že se vždycky napsalo číslo řádku a číslo písmene, no a takhle se psala šifra vlastně. Dělali jsme letní tábory, zaměřený dost branně, takže jsme to měli i se sebeobranou, učili jsme se horolezit, plavání, střelbu ze vzduchovek, házení nožem. No, prostě podle zadání to mělo fungovat jako příprava budoucích průzkumáků. Jasně, že tu politickou nástavbu, na tu jsme kašlali, takže kluky jsme sice naučili ty vojenské dovednosti, ale stejně jsme uvažovali tak, že kdyby byla vhodná situace, tak že by z toho mohl bejt dobrej partyzánskej oddíl.“