Rudolf Křivánek

* 1934

  • "Den předtím [před deportací do Bărăganu] jsme byli spolu s bráchou v Bošňáku [Nové Moldavě] na křtu baptistů, a když jsme ráno přijeli, všechno bylo v pořádku. Odpoledne jsme odjížděli a jezdila tam auta po Bošňáku, sem tam a nic nevozila. Mysleli jsme, že bude válka, pořád se mluvilo o válce. A přijeli jsme domů a do rána ty lidi vystěhovali ze Svaté Heleny. Ono jich bylo víc, byli z Bošňáku, akorát z Coronini ne, jinak ze všech vesnic byli vzatí."

  • "A byl jsem tam asi do jedenácti hodin a pak přijela Securitate, policie z Bošňáku [Nové Moldavy], která mě vyšetřovala. Posadili mě jako vy dnes, a proti mně dali židli, na ni stojánek, na kterém byla lampička s pětistovkou žárovkou, která mi svítila do očí. Vyšetřovali mě od jedenácti do třech v noci. Jeden nějaký kapitán říkal, abych mluvil, protože vojsko obsadilo celou vesnici, jinak budou lítat stoličky po stropě."

  • "Dva chytili za topůrko, já držel sekeru a otočili mi ji v ruce. Pořezali mě do dlaně, zapíchla se mi tam a tekla mi krev. Druhou ruku, jak jí otočil, tak mi ji pořezali a já ji [sekeru] pustil. Vzali ji a dali ji nějakému Mlejnkovi z Heleny, ten ji vzal a utíkal s ní na ulici. Byli ještě z Coronini, nějaký Daněck, a ten když viděl, že mi berou sekeru, utekl, aby nemusel svědčit."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cheb, 10.11.2024

    (audio)
    délka: 02:01:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Podívejte se na mé dlaně, ty jizvy mi připomínají kolektivizaci

Rudolf Křivánek po příchodu do Československa, 1963
Rudolf Křivánek po příchodu do Československa, 1963
zdroj: archiv pamětníka

Rudolf Křivánek se narodil 14. prosince 1934 ve Svaté Heleně, v české vesnici v rumunském Banátu. Vyrůstal v početné a věřící rodině, jeho dědeček byl zakladatel a první kazatel baptistického sboru ve Svaté Heleně. Bratr Josef utekl za druhé světové války do Jugoslávie a připojil se k ilegálnímu odboji, posléze byl uvězněn a po osvobození Československa se usadil v pohraničí, kam ho následovali i jeho další bratři. Otec po roce 1945 působil ve funkci starosty vesnice a zasloužil se o její obnovu. Křivánkovým hrozila v červnu 1951 deportace do oblasti Bărăgan, kam Komunistická strana Rumunska soustředila třídní nepřátele, avšak otcův zásah vysídlení odvrátil. V době vyhrocených jugoslávsko-sovětských vztahů se pamětník musel povinně zapojit do pořádkové hlídky, která ve vesnici dohlížela na bezpečnost a chránila před vpádem sousedních nepřátel. Při zakládání jednotného zemědělského družstva se Křivánkovi stali obětí perzekuce. Při jednom incidentu došlo k fyzickému napadení pamětníka, kdy byl zraněn sekerou a posléze držen a vyslýchán státní tajnou policií Securitate. Po těchto událostech se jeho rodiče vzdali polností ve prospěch družstva a požádali o vystěhování do Československa, kam pamětník odešel i se svou rodinou v roce 1963. Nejprve žili u rodičů v Chebu a později získali vlastní bydlení. Pamětník získal zaměstnání v bytovém družstvu, kde pracoval jako údržbář a topič. V roce 2023 oslavil 90. narozeniny a v době natáčení žil v Chebu (listopad 2023).