Olga Křivková

* 1917

  • „Někdy se nám lidé vysloveně vyhýbali, přecházeli na druhý chodník, aby nás nemuseli potkat, protože se báli, aby také nebyli černými ovcemi. A my jsme v komunistickém režimu byli černými ovcemi. Přitom k tomu nebyl žádný důvod. Nedělali jsme nic špatného.“

  • „Ten kryt byla jen vykopaná zastřešená díra a v ní dokola taková lavička. Mělo se tam vejít asi dvacet lidí, ale sedělo nás tam čtyřicet, jeden vedle druhého. Vím, že když to manželé v naší ulici dělali, tak že se střídali, aby to vykopali.“

  • „Manžel byl tehdy zaměstnán jako státní zaměstnanec, tehdy dělal hospodářskou kontrolu. Jezdil po celých Čechách. A to byli pak takoví naši známí, kteří nám poskytovali možnost žít. Protože ten nám dal chleba, ten nám dal cukr, ten nám sehnal něco dalšího, byli mezi nimi i kantoři, takže udělali třeba sběr šípků s dětmi a přinesli nám to. Tak jsme dělali marmelády a nějaký hospodář nám dal cukr.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pardubice, 23.03.2015

    (audio)
    délka: 01:09:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všechno zmizelo v jedné černé díře

Olga Křivková 2015
Olga Křivková 2015
zdroj: Pamět národa - Archiv

Olga Křivková, rozená Vlčková, se narodila 7. února 1917. Otec byl úspěšným obchodníkem - jako učeň procestoval celou západní Evropu, naučil se italsky, francouzsky a německy. V Pardubicích pak provozoval obchod s domácími potřebami. Olga Křivková se vyučila švadlenou a v roce 1941 se vdala. Se svým mužem si pořídili dům na pardubické Višňovce, který v roce 1942 zasáhly čtyři letecké pumy určené pro průmyslový podnik Paramo. Ocitli se tak bez prostředků a zbytek války strávili v domě u tety. Po válce její muž nastoupil k armádě. Poté, co odmítl vstoupit do komunistické strany, byl však propuštěn. Pamětnice zůstala celý život v domácnosti a vychovala čtyři děti. Její manžel zemřel na rakovinu v roce 1983.