Jarmila Kročková

„Takže táta, když byl v kriminále, tak mi říkali, že je na léčení. A až v devíti letech, až vlastně tak rok, dva roky předtím, než ho pustili, mi poprvé řekli, co je s tátou. A jela jsem za ním, to si pamatuji, do Valdic, to byl ve Valdicích. A tam jsme seděli už proti sobě za stolem. Tak to bylo takový příjemnější. Vím, že jsem říkala, že se mi táta nelíbí, že má strašně tlusté rty, on měl takový jako to... no, byla jsem z toho vyvalená. Ve Valdicích to bylo ještě v pohodě. Ale vím jednou, to byl tady v Ruzyni a my jsme tam za ním šli. A před Ruzyní prodávali sněženky. A já jsem říkala mámě: ,Hele, já mu koupím sněženky.‘ A koupila jsem sněženky. A to byl za sklem a za drátěným plotem a ty sněženky mi ten estébák nepovolil mu dát. Vím, že jsem brečela. A vůbec jako žádný kontakt, vůbec jsme se nesměli jeden druhého dotknout! Takhle ve věznici jsem za tátou byla dvakrát. Jinak předtím jezdila máma s bráchou a se strýcem, ty ji vždycky doprovázeli. Ty návštěvy, těch bylo málo, těch bylo strašně málo.“

„Určitě jsem byla strašně nadšená, když byl zvolený prezidentem. Byl velice respektovaný v zahraničí. Bohužel tady tak respektovaný nebyl. Ale jako každý člověk dělal chyby. To byl jednoznačně, jednoznačně nejlepší prezident, jakého jsme měli. Byl to noblesní pán, vzdělaný, bylo vidět, že je to umělec, takže spousta takových těch uměleckých licencí tam v jeho projevu byla. Bez diskusí prostě, respektovaná osoba. Bohužel byl více respektovaný v zahraničí než u nás. Tady spousta lidí nebyla připravená na takovouto změnu. Já jsem sama samozřejmě o jeho existenci věděla. Byla jsem trochu v kontaktu s chartisty, ale velmi málo (...) Tady se bohužel vytratila taková ta tolerance. Mezi lidmi je strašně moc zloby, vypichují taková ta negativa. Já si myslím, že ten život není černobílý, život je prostě pestrý. I ten Havel nebyl černobílý, byl to člověk, jako jsme všichni, to znamená člověk chybující. Ale ve své podstatě je to osoba hodná obdivu, že do toho šel. Já jsem si velmi vážila jeho ženy. Olga Havlová byla velice skromná, ale taková úderná, takový ten její sarkastický přístup, že se z toho nepodělají. Byla taková živelná, což potom se u toho Havla... ale ono je to těžký říct, že se to vytratilo. Taky se pohyboval v určitém prostředí, takže strašně těžko může člověk jednoznačně říct – tohle neměl udělat nebo tohle měl udělat. Vůbec bych si netroufla něco posuzovat, protože v tom prostředí jsme se nikdo nepohybovali. Každopádně to byl čestný člověk, myslel to dobře. Snažil se obklopovat lidmi, kteří byli v rámci možností slušní... ne vždycky se to povede, o tom žádná...“