Anna Krpešová

* 1930

  • „Naše chalupa byla obyčejná, nízká. Nahoře byla půda, tam se dávalo seno. A na konci baráku byla jatka, obchod, pak světnička, kde si tatínek topil. A měl tam navařenou dršťkovou nebo nějakou jinou polévku. Když přišli lidé odněkud z dálky, dal jim teplou polévku, na to si vzpomínám. V té světničce se vždycky topilo, ale v obchodě ne. Ještě jsme měli starou ledovnu. To se vždycky v únoru sekal na řece led a formani to vozili domů. Byla to událost. V únoru obvykle mrzlo. Ted už by ledovny neměly šanci, protože řeka jen tak nezamrzne.“

  • „Rusové přišli a viděli, že po Němcích, kteří utekli, tam zůstala kuchyň i s hotovou svíčkovou. Chtěli do ní něco kyselého, tak jim maminka donesla kysané zelí. A oni to syrové kysané zelí vyklopili do té svíčkové. Když to maminka viděla, mohla se zbláznit, to si pamatuji. Pak se opili a tatínek nás, mě a služebnou Stázinku, odvedl k dědečkovi, protože měl o nás strach. Bylo mi patnáct a Stázka měla asi osmnáct roků. Bylo to děvče krev a mléko. Měli jsme strach, protože byli opilí, ale nepamatuji si, že by mě někdo obtěžoval. Bylo to ale hrozné.“

  • „Pamatuji si, když nás v březnu zabírali Němci. Na to taky nezapomenu. Když jsme se postavili na schody před barák, viděli jsme dobře na rynek. Jeli od Frýdlantu směrem na Slovensko. Tehdy se z cest neodklízel sníh. Bylo možná více než půl metru vyježděného sněhu. Přijeli na sajdkách, to jsou ty motorky s vozíčkem. Byli nahnutí úplně našikmo. Pořád ty Němce vidím. Měla jsem z nich strašný strach. A k nám potom chodili i gestapáci, protože na Bílé bylo gestapo a na Hamrech, na Ostravačce [hotel Ostravačka], taky.“

  • „Vždycky když byl nálet, jsme se šli všichni dívat ven. Jezdili k nám do Starých Hamer na letní byt Ostraváci, kteří museli v Ostravě chodit do krytu. Na Hamrech se taky dívali. A tehdy bombardovali Ostravu. Bylo to v poledne. Byli jsme všichni venku a viděli jsme, jak letí letka. Věděli jsme, že jsou to Američané. Z jednoho letadla se zezadu kouřilo. A teď jsem viděla, jak skáčou na Smrk [hora Smrk]. Přesně vím, že bylo poledne, protože jsme utíkali od oběda. Mamka se rozčilovala, ale potom taky vyšla ven. Na Smrk jsme viděli z baráku, když jsme vyšli. A viděli jsme také, jak tam jedou esesmani v autech. Hodně jich [letců] tehdy pochytali. Pilotovi, který skákal poslední, se neotevřel padák a zabil se. Byl pochovaný na Hamrech na hřbitově. O Všech svatých jsme mu tam pak nosili kytky. Potom ho ale vykopali, exhumovali a odvezli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 24.05.2023

    (audio)
    délka: 01:34:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 29.05.2023

    (audio)
    délka: 01:21:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínek byl vyhlášený řezník. Když mu komunisté vzali živnost, oběsil se

Anna Krpešová, přibližně 1950
Anna Krpešová, přibližně 1950
zdroj: archiv Anny Krpešové

Anna Krpešová, za svobodna Duží, se narodila 11. října 1930 ve Starých Hamrech v Beskydech. Její otec byl řezník a uzenář, v horské obci měl prosperující řeznictví. Za války pomáhal živit partyzány. Když mu komunisté po únoru 1948 zlikvidovali živnost, spáchal sebevraždu. Anna Krpešová se vyučila švadlenou a navštěvovala hospodyňskou školu. Po otcově smrti se starala s matkou a dědečkem o menší hospodářství, které rodině zůstalo. Po svatbě s učitelem Václavem Krpešem se přestěhovala do Ostravice. Zažila budování vodní nádrže Šance na řece Ostravici v 60. letech. Kvůli přehradě skončil její rodný dům i s centrem Starých Hamer pod vodou. S manželem vychovala tři děti. Řadu let pracovala v Ostravici jako školnice. Po roce 1989 spoluzakládala v Ostravici sdružení Občanské demokratické strany. V roce 2023 žila v domově pro seniory ve Frýdlantu nad Ostravicí.