Ing., pplk. v.v. Vladimír Kubánek

„Při návratu divize (pozn.: ze cvičení Krkonoše) jsem byl určen jako ,ajbiš‘, přezdívka důstojníka u divize, který byl odeslán s radiovozem na určené místo, odkud hlásil problémy přesunu. Přezdívka vznikla z volacího znaku, který někdy dříve dostal jiný důstojník s obdobným úkolem. Určené stanoviště jsem měl v osadě Bezno. Zjistil jsem, že zde chybí regulovčík a je nedostatečná regulace silničního provozu, proto jsem v podstatě musel sám deset hodin regulovat přesun divize. V té době ke mně přišel spojař a říkal, že mi volal velitel divize, plukovník Vincenc. Měl jsem něco prověřit, ale již nevím přesně co. Nakonec z toho stejně sešlo. Avšak přímo do éteru hlásil jméno Kubánek, čímž porušil utajení. I když co bylo tajného na jméně Kubánek...“

„Velitel 5. praporu chemické obrany podplukovník Luboš Šmehlík mě vzal s sebou na střelby raketometu Grad. Každý raketomet měl nabito pouze deset raket. Jinak může mít až čtyřicet raket. Viděli jsme salvu baterie gradů a následně dopady s výbuchy na kopec. Pro armádní film byl jeden grad nabit na plnou salvu, tj. čtyřiceti raketami. Luboš a armádní filmaři byli v okopu kousek od raketometu, já stál za a nad nimi. Grad spustil. Byli jsme ,pěkní blbci‘, protože z raket se po výstřelu uvolňovaly hliníkové krytky, odrážely se od země a lítaly nám okolo uší. Dostat tím zásah do hlavy, tak bychom byli mrtví. Luboš s armádními filmaři skončili na dně zákopu. Pochybuji, že něco natočili. A já utíkal asi sto metrů do lesa.“