Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing., pplk. v.v. Vladimír Kubánek (* 1951)

• narozen 24. února 1951 v Táboře

• v letech 1971–1976 studoval na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně

• roku 1976 nastoupil v hodnosti poručíka jako náčelník chemické služby 21. tankového pluku v Žatci

• v letech 1977–1980 působil jako zástupce velitele u 5. praporu chemické ochrany Slaný

• do roku 1984 postgraduálně studoval na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně

• v letech 1984–1989 vykonával funkci náčelníka chemické správy 1. tankové divize

• roku 1994 nastoupil do armádní metrologické laboratoře

• roku 1995 přešel na Velitelství územní obrany Praha

• v hodnosti podplukovníka odešel roku 1996 do zálohy a nastoupil do celně-kriminalistické laboratoře

• roku 2014 odešel do důchodu

Vzdělání a služební postup v armádě

Vladimír Kubánek se narodil 24. února 1951 v Táboře. Základní školu navštěvoval v Sezimově Ústí a v Kralupech nad Vltavou. Po absolvování střední průmyslové školy chemické v Praze studoval v letech 1971 až 1976 na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně (VAAZ). Pro vojenskou kariéru se rozhodl po maturitě, když mezi studenty přišel náborář. Další alternativou by bylo civilní zaměstnání v chemickém provozu v Kralupech nad Vltavou, kam se mu nechtělo, protože ten znal již ze studentských brigád.

Po vyřazení nastoupil Vladimír Kubánek v hodnosti poručíka jako náčelník chemické správy 21. tankového pluku v Žatci. V letech 1977 až 1980 působil jako zástupce velitele u 5. praporu chemické ochrany Slaný a v dalších letech jako důstojník chemické skupiny na štábu 1. tankové divize Slaný. Po absolvování postgra­duálního studia na VAAZ Brno v letech 1982 až 1984 vykonával do roku 1989 funkci náčelníka chemické služby 1. tankové divize. Měl štěstí, že na rozdíl od většiny ostatních profesionálních vojáků dlouhodobě sloužil u stejné jednotky, a nemusel se proto stěhovat. Po zrušení 1. tankové divize v roce 1994 pamětník nastoupil do armádní metrologické laboratoře. Zde se mu příliš nelíbilo a po roce přešel na Velitelství územní obrany Praha. V pětačtyřiceti letech, v roce 1996, odešel v hodnosti podplukovníka do zálohy.

Krkonoše 1980

Od soboty 6. do úterý 9. prosince se 1. tanková divize (bez 21. tankového pluku, v sestavě jej nahradil 74. motostřelecký pluk z Karlových Varů) zúčastnila mimořádného divizního taktického cvičení s názvem Krkonoše na téma: Uvedení vojsk do zvýšené bojové pohotovosti, přesun a zasazení do sražení s následným rozvíjením útoku do operační hloubky, které řídil tehdejší velitel Západního vojenského okruhu (ZVO) genplk. František Veselý se svým štábem.

Cvičení se uskutečnilo mimo plán bojové a politické přípravy, přičemž doba na jeho zpracování byla neobvykle krátká, v rozporu se zásadami pro zpracování obdobných cvičení. Jednalo se o mimořádné spojenecké cvičení. O uskutečnění hlavní části, tj. vstupu cvičících spojeneckých vojsk na polské území, mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu. Z tohoto faktu vyplývá, že jeho provedení sledovalo kromě vojensko-odborných především politické cíle.

Již od 4. prosince příslušníci štábu divize tušili, že se děje něco vážného, protože u velitele divize se sešli ministr národní obrany arm. gen. Martin Dzúr, náčelník štábu 1. armády genmjr. Miroslav Vacek, velitel 1. armády genpor. Jozef Hrebík a náčelník operační skupiny 1. armády plk. Jan Konicar.

V pondělí 5. prosince vyjeli spojaři divize do terénu. 6. prosince v 15 hodin bylo zahájeno uvedení divize do vyšší bojové pohotovosti. Hlavní síly stálé posádky ji začaly opouštět v 19 hodin 7. prosince. V nočních hodinách ze 7. na 8. prosince se útvary divize přesunovaly po vlastní ose, včetně pásové techniky, z mírových posádek do prostoru soustředění ve Vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Mimoň. Nejvíc si „mákli“ řidiči tanků 1. tankového pluku, kteří museli absolvovat více než stokilometrový přesun ze Strašic.

Štáb divize, 5. prapor chemické ochrany a 2. spojovací prapor vyrazily ze Slaného v 23 hodin ve směru Slaný–Velvary–Mělník–Kuřivody. Přesun probíhal velmi pomalu, vzdálenost třicet kilometrů (Slaný–Mělník) jel štáb deset hodin (v 9 hodin projížděl Mělníkem). Důvodem se stal rozkaz gen. Františka Veselého po smrtelné nehodě tanku 9. tankové divize, ve kterém nařídil snížit rychlost přesunu na 20 km/h, a po dvou hodinách přesunu patnáctiminutovou přestávku. Při každé patnáctiminutové přestávce řidiči a velitelé vozů usínali, museli být buzeni a přesun se tím zdržoval.

Je zajímavé, že po dobu přesunu byla bojová zástava divize svěřena chemické skupině. Náčelník chemické skupiny mjr. Glézl celou cestu seděl na bedně se zástavou ve vozidle PRS-76B.

Prostor dva kilometry západně od Kuřivod ve VVP Mimoň štáb zaujal kolem 12. hodiny. Přesun 1. tanková divize ukončila do 16 hodin 8. prosince, kdy dosáhla určených prostorů. V důsledku extrémního zimního počasí a nedostatečné rekognoskace pochodových os se přesun divize opozdil o dvě a půl hodiny. Ve vyčkávacích prostorech vojska doplňovala pohonné hmoty a připravovala se k dalšímu přesunu. Následujícího dne, 9. prosince, gen. Martin Dzúr nařídil cvičení ukončit. Většina útvarů divize návrat do mateřských posádek dílem po vlastní ose, dílem po železnici zpět do mírových posádek ukončila 12. prosince v 12 hodin.

Podle pamětníků se 2. tankový pluk a 3. motostřelecký pluk vrátily do posádky až 22. prosince, přičemž došlo k nehodě. Tank 6. tankové roty 2. tankového pluku doháněl velkou rychlostí kolonu, řidič nezvládl řízení a tank sjel z komunikace po svahu do pole, přičemž přerazil přední hranou cca 60 cm silný strom. Osádce se nic nestalo, byla jen trochu otřesená. Dalo práci jej s pomocí vyprošťovacího tanku vytáhnout na silnici.

Po vyhodnocení nedostatků cvičení Krkonoše se ve skladech útvarů uložily stany, kamna a další materiál pro zimní nasazení v poli.

Celkem se do cvičení zapojilo 17 309 vojáků, 541 tanků, 261 bojových vozidel pěchoty, 335 obrněných transportérů, 139 dělostřeleckých prostředků a velké množství automobilové techniky. Vojensko-odborný rozbor cvičení provedl 16. prosince velitel Západního vojenského okruhu genplk. F. Veselý. Poukázal především na nepřipravenost techniky. V průběhu přesunů došlo celkem k 328 vynuceným technickým zastávkám, což se mimo jiné týkalo 80 tanků a 122 BVP/OT. Jako nevyhovující se hodnotil stav techniky u 11., 74. msp (do prostoru vyvedení nedojely čtyři tanky a 23 Prag V3S) a 79. msp (nedojelo sedm BVP-1, čtyři OT-62 a osm Prag V3S). U 1. td k žádným výrazným problémům s technikou nedošlo. Zásadní nedostatky se spatřovaly v plánovací činnosti štábů a doplňování zásob ve vojscích v zimních podmínkách, které se v prostorech rozmístění opozdilo o 12 až 24 hodin. V průběhu cvičení došlo i k jedné mimořádné události, při níž utonuli čtyři tankisté 9. tankové divize (převrácený tank T-55A do potoka).

„Při návratu divize ze cvičení Krkonoše jsem byl určen jako ,ajbiš‘ (přezdívka důstojníka u divize, který byl odeslán s radiovozem na určené místo, odkud hlásil problémy přesunu). Určené stanoviště jsem měl v osadě Bezno, kde byla dost nepříjemná zatáčka. Zjistil jsem, že zde chybí regulovčík, a proto jsem v podstatě musel dělat regulovčíka sám. Vzpomínám si, že mě zavolal spojař, abych šel k radiostanici. Velitel divize, plk. gšt. J. Vincenc, přímo do éteru hlásil jméno Kubánek, čímž porušil utajení. Měl jsem něco prověřit, ale již nevím přesně co. Nakonec z toho stejně sešlo. Ale reguloval jsem silniční provoz až do roztrhání těla, a to asi deset až dvanáct hodin, než projela veškerá technika divize.“

Štít 84

V srpnu a září 1984 probíhalo v Československu jedno z největších vojenských cvičení Varšavské smlouvy. Hlavní část se konala ve dnech 5. až 14. září. Účastnilo se jej přes 60 000 vojáků.

V rámci cvičení provedl litoměřický 91. pontonový pluk stavbu klamného mostu na Labi v prostoru Mlazic (u Mělníka). Na klamný most provedly nálet letouny Su-7. Po „zničení“ klamného mostu byl postaven plnohodnotný pontonový most se dvěma jízdními pruhy. Cvičení se zúčastnilo 12 vrtulníků Mi-24D od 11. vrtulníkové letky z Borů, 12 vrtulníků Mi-24D a Mi-8 od 51. vrtulníkového pluku z Prostějova. Působily na letištích v Lučenci, v Prostějově a v Žatci II. (Panenský Týnec). Bojové úkoly se plnily ve VVP Hradiště (ostré střelby) a VVP Lešť (minování z roje Mi-24).

Ve VVP Hradiště cvičila 1. tanková divize Slaný, sovětská 15. gardová tanková divize Milovice, tankové pluky z Bulharska a Maďarska. Štáby cvičily velitelsko-štábně a postupně se v průběhu přibližovaly k vojskům ve VVP.

Součinnost jednotek Varšavské smlouvy se demonstrovala na střelnici Žďár (pod pozorovatelnou Pila) dvěma motostřeleckými prapory (vyzbrojenými BVP-1 a BVP-2) 3. motostřeleckého pluku a dvěma tankovými prapory bulharské armády za mimořádně silné podpory letadel, bitevních vrtulníků a dělostřelectva. To vše také s ostrou municí.

Součástí cvičení byl také hromadný vzlet 72 stíhaček MiG-21 a MiG-23 ze žateckého letiště během necelých pěti minut.

Letka bitevníků Su-25KA od 30. bitevního leteckého pluku shodila bomby na padáčku na kopec za osadou Žďár. Na stejný kopec odpálil 1. raketometný oddíl salvu z raketometů Grad. Útoku se zúčastnily i bitevní vrtulníky Mi-24D. Tankové a motostřelecké jednotky střílející ostrou municí na cíle u obce Žďár překonaly minové pole s pomocí raketového odminovače ROD-200. Bylo to krásné válečné „divadlo“.

„Velitel 1. raketometného oddílu pplk. Peter Koyš pozval velitele 5. praporu chemické obrany pplk. Luboše Šmehlíka na střelby raketometu Grad. Luboš mě vzal s sebou. Nejprve jsme se zastavili u OT-64 velitele oddílu na pozorovatelně. Zde se Luboš divil, že u dělostřelců není žádný chaos a nervozita před ostrými střelbami. Veliteli řekl: ,Klidně si kouříš a v radiostanici ti něco vysílají.‘

Pak jsme ze vzdálenosti 200 metrů viděli baterii raketometů Grad, jak pálí na cíl. Každý raketomet měl nabito pouze deset kusů raket ráže 122 mm, ale jeden měl plnou salvu, tj. čtyřicet kusů raket (to moc lidí nevidělo). Když začaly pálit, byla to paráda. Pak klid a v dálce se zavlnil kopec výbuchy. Jak řekl Luboš: ,Ti dělostřelci to mají jednoduché. Trefí půl kopce a jsou výteční.‘ Následně nalítly Su-25 a shodily bomby na padáčku.

Pro armádní film jeden grad nabili plnou salvou. Luboš a armádní filmaři byli v okopu méně jak deset metrů od raketometu a já stál za a nad nimi. Raketomet spustil. Ukázalo se, že jsme byli jsme ,pěkní blbci‘ a amatéři. Hliníkové krytky raket se odrážely od země a lítaly nám okolo uší. Luboš s armádními filmaři skončili v bahně na dně zákopu (pochybuji, že něco natočili) a já utíkal cca 100 metrů do lesa. Tenkrát jsme s Lubošem byli asi ohroženi na životě nejvíce!“

Pro televizní cyklus o ČSLA natáčel Armádní film také epizody s průzkumnou rotou a chemickou rotou. Druhá epizoda spočívala v přiblížení prvosledových tankových pluků k nepříteli a jejich rozvinutí na čáře zteče (v kopcích nad osadou Doupov) v délce pět kilometrů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o „divadlo“ pro zahraniční pozorovatele, tak tanky nejely v rozestupech podle bojového řádu, ale těsněji u sebe, cca v 20 až 30metrových rozestupech v jedné linii (na asi 5 km kolem 200 až 250 tanků prvního sledu), a hned za nimi následovala bojová vozidla pěchoty a prostředky protivzdušné obrany.

Chemici ZVO zapracovali jako jedno z témat cvičení použití dýmu. Při generální zkoušce (II. epizoda) byly úkoly dýmování splněny na 100 procent, tj. přesné načasování zahájení a jeho ukončení.

„Dýmování se mělo provést v délce dvou kilometrů v první linii k zamaskování útočících tankových jednotek. Každý chemik měl zapálit cca deset kusů dýmovnic DM-11, což znamenalo běžet a postupně zapalovat žárová tělíska. Zdánlivě prkotina, ale zorganizovat to, zkoordinovat a velet cca osmdesáti vojákům rozvinutým na dvou kilometrech nebylo tak jednoduché, jak by se zdálo.

Úkolu se ujal velitel 5. praporu chemické obrany major L. Šmehlík, protože funkcionář z chemického oddělení Západního vojenského okruhu si s tím nevěděl moc rady. Šmehlík si uvědomoval, že může dojít k maléru, a proto každému vojákovi a důstojníkovi určil místo, kam se měl ukrýt po zapálení dýmovnic, aby je náhodou tanky nepřejely. Poručíku Lacušovi, veliteli chemické roty, určil jeden okop. Při generálním nácviku poručík do určeného okopu nestihl doběhnout. Naštěstí. Po průjezdu tanků zjistil, že okop neexistuje. Byl div, že se nikomu nic nestalo.

Vzhledem k tomu, že bojiště zakrylo tolik dýmu z výstřelů, výbuchů ROD-200 a imitace, že toho nebylo moc vidět, padlo rozhodnutí, že při samotné ukázce chemici dýmovat nebudou.“

Přesto se při samotné ukázce provedlo zadýmování. Když se tanky rozvinuly v linii v délce pěti kilometrů, zazněl rozkaz: „Dým.“ Nalevo a napravo od pozorovatelny na Jánském vršku s hosty se objevila naprosto rovná čára dýmu. Dýmovali sami tankisté. Většina tanků vzhledem k velké vzdálenosti nebyla vidět, ale čára dýmu ukázala jejich postavení. Závěru cvičení se zúčastnil i generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák.

Na rozdíl od předchozích cvičení, která se konala převážně v hlubokém utajení před veřejností, Štít 84 se využil propagandisticky, například pro účastníky se vydaly propagační brožurky, letáčky, sada reprezentativních pohlednic, velký účastnický odznak, sedmijazyčný slovník a málo oblíbený ministr národní obrany gen. Martin Dzúr se mezi vojáky objevoval častěji než jindy.

Listopad 1989

V pondělí 13. listopadu 1989 brzy ráno odjeli hlavní funkcionáři divize a odborní náčelníci na velitelsko-metodické shromáždění, které organizoval velitel 1. armády na Valdeku ve VVP Jince. Shromáždění trvalo do 17. listopadu a představovalo řadu zaměstnání, včetně cvičení na mapách a ubytování jako vojáci základní služby, tj. včetně mytí a holení ve studené vodě (kapacita bojleru nestačila).

Ve středu 15. listopadu se prováděla příprava na velitelsko-štábní cvičení na mapách, což představovalo do noci zakreslovat taktickou situaci do map a druhý den doklady o zplánování bojové činnosti. Na závěr shromáždění kolem 13. hodiny 17. listopadu měl tehdejší náčelník vojenské kontrarozvědky 1. armády s účastníky shromáždění dvouhodinovou bezvýznamnou přednášku o disidentech, na závěr pustil desetiminutové video. Tehdy se příslušníci štábů divizi poprvé oficiálně dozvěděli, že existují jména jako Havel, Ruml, Uhl, Dienstbier atd., což nelze považovat za náhodu.

V pátek 17. listopadu se hlavní funkcionáři divize a odborní náčelníci vrátili k večeru do posádky Slaný. Velitel divize sobotu strávil jako vždy v kanceláři, kde řešil týdenní resty, a neděli doma. O událostech v Praze, tak jako ostatní příslušníci štábu, nic kromě zpráv z rozhlasu a televize nevěděli a od nadřízených žádná informace nepřišla!

Od pondělí 20. listopadu velitel divize organizoval s podřízenými veliteli a štáby pluků a divizních útvarů u 21. tankového pluku v Žatci předem plánované, vlastní divizní velitelsko-metodické shromáždění. První dálnopis k pátečním událostem 17. listopadu přišel až v pondělí 20. listopadu v 16.45 hodin.

Ze všech dálnopisů, které velitel divize obdržel, je zřejmé, že se armáda k zásahu proti demonstrantům nepřipravovala, jak to již řadu let hlásají různí novináři a politici.

ČSLA měla ve svých plánech kromě několika stupňů bojové pohotovosti také mimořádná bezpečnostní opatření, tzv. Hlídka, Stráž, Zásah, která byla zaměřena na převzetí kontroly a ochrany významných míst na teritoriu ČSSR armádou v případě zostřeného mezinárodního napětí nebo vnitropolitické situace. Jednalo se o ochranu přehrad, významných zdrojů pitné vody, televizních a rozhlasových vysílačů, významných budov nejvyšších politických orgánů vlády, prezidenta, klíčových ministerstev apod. Úkol byl armádě zadán v sedmdesátých letech 20. století politickým vedením státu a tato opatření mohla být zahájena pouze na rozkaz politického vedení státu.[1] Povinností armády bylo zabezpečovat trvalou pohotovost vyčlenění sil prostředků a prostředků v denním bojovém rozdílení. Pro opatření Zásah se ve štábu divize a u štábu pluků nacházely zapečetěné obálky s rozpisem úkolů pro jednotlivé jednotky.

U 1. tankové divize se jednalo o řadu objektů na teritoriu její dislokace. Například 2. tankový pluk z Rakovníka měl jedním tankovým praporem chránit i Úřad vlády a dalším tankovým praporem Úřad prezidenta republiky. Dnem 23. listopadu vydalo velení Západního vojenského okruhu na pokyn ministra národní obrany gen. Milána Václavíka rozkazy k prověrce vyčleněných sil a prostředků pro mimořádná bezpečnostní opatření. Síly a prostředky pro bezpečnostní opatření Zásah se udržely v pohotovosti do 25. listopadu. Od 26. listopadu pokračovaly útvary v plnění úkolů plánu na výcvikový rok. Rozkazem z 22. prosince 1989 ministr národní obrany gen. Miroslav Vacek zrušil platnost dokumentace pro mimořádná bezpečnostní opatření, dokumentaci nařídil zapečetit, uložit na útvarech a nelikvidovat. Náčelník generálního štábu gen. Antonín Slimák 28. března 1990 s konečnou platností nařídil její skartaci.

Po odchodu z armády

Po odchodu do zálohy v roce 1996 Vladimír Kubánek nastoupil do celně-kriminalistické laboratoře, která vznikala u Celní správy ČR. Zde pracoval osmnáct let, až do ochodu do důchodu. V této době se také věnoval publikační činnosti, do současnosti vyšly jeho knihy o chemickém vojsku: Historie zbraní hromadného ničení a chemického vojska, Historie chemického vojska (1919–2009), o 1. tankové divizi: Historie zbraní 1. tankové divize (VÚ 3858 Slaný), Historie 1. tankové divize (VÚ 3858 Slaný), Vzpomínky na službu u „gardové“ 1. tankové divize (VÚ 3858 Slaný) a Historie útvarů 1. tankové divize (VÚ 3858 Slaný) a odborně-populární publikace Konopí a mák, Tabák a tabákové výrobky, Královské město Slaný na pozadí historie (I.). Stal se také spoluautorem vysokoškolských skript Drogy a jejich účinky na lidský organismus.[2]

[1] Podobné plány se zpracovávaly samozřejmě již dříve. Asi nejznámější jsou plány z jara 1968 o tzv. uplatnění vnitřní role armády vypracované pro Dubčekovu vládu tehdy novým ministrem národní obrany gen. M. Dzúrem, který se následně použil při potlačování demonstrací v roce 1969.

[2] Zpracováno na základě rozhovoru a knih Vladimíra Kubánka, především Historie 1. tankové divize (VÚ 3858 Slaný), Brno 2012.