Ladislav Kubizňák

„,Představte si, že jste agent, a popište mi cestu do místa vašeho bydliště.‘ Začal jsem popisovat: ,Pojedete do stanice Budějovická, nastoupíte na autobus číslo 206, pojedete a vystoupíte na zastávce Modrá škola.‘ Pak se mi rozsvítilo a tomu vousatému říkám: ,A vy jedete dál. (…) ‚Jak to víte, že jedu dál?‘ – ,Já jsem si v tento moment uvědomil, že vás znám z autobusu.‘ Pak se ukázalo, že to byl náčelník té rozvědné školy. Tím jsem ho značně zaujal. Uvědomil jsem si to, že jsem znal jeho tvář. (…) To jsou silné momenty, kdy něčím zaujmete, a já jsem měl zájem je zaujmout. (…)“

"Dostal jsem z ústředí jako zástupce rezidenta úkol, abych zjistil americký odhad úrody obilovin v Sovětském svazu za rok 1988. Protože Rusové jezdili do Ameriky a kupovali tam tu tvrdou pšenici za dost velké peníze. Teď co s tím. Tak jsem šel, vzpomněl jsem si, že mám dobrý kontakt do světové zemědělské organizace, která sídlila ve Švýcarsku, ale měla pobočku v New Yorku. Tam jsem měl kontakt na Japonce. A protože jsem před vysláním do USA doprovázel korunního prince Naruhita a on mně věnoval sponky do košile v jejich císařském znaku, vzal jsem si je a šel na tu schůzku. Když to ten Japonec viděl, tak hned pochopil, o co jde, tak jsem vyprávěl o korunním princi, což pro něj bylo velice zajímavý. Šel mi na ruku a zjistil mi řadu informací ze světové zemědělské organizace, která dělala rozbory, prognózy obilovin na další rok. Přesně mi také řekl, jaký je systém. Rozlišují černozem, to je Ukrajina. Že rozlišují hnědozem někde v centru Ruska. 4Že rozlišují Kazachstán, kde tenkrát celiny se oraly. Naznačil mi, jaký bude v průměru výnos, který byl tenkrát kolem osmnácti metráků z hektaru. My jsme měli asi dvacet tři jako Československo. Toto všechno jsem dal dohromady, napsal jsem zprávu, odeslal a k mému překvapení přišlo ze strany KGB dobrý ocenění.

"My jsme měli tenkrát dáno, že bychom měli udělat tolik a tolik informací po oblasti politické rozvědky, po oblasti vědeckotechnické rozvědky, námětu, na který opatření v oblasti kontrarozvědky. Takový byl rámcový plán a teď se každý snažil svým způsobem do toho informačního systému přispět. K tomu se vedly akce, protože musíte potkat toho agenta, vytěžit ho, musíte zpracovat informace, který jste dostal, a poslat to do Prahy. Ta Praha vám to ocenila na stupnici jedna až šest. Šestka byla na vyhazov, pětka špatný, čtyřka taky, trojka jakžtakž. Čili dvojka nebo jednička, to brali. Podle toho sjeli počítačově za rok, kolik jste poslal informací a jakou měly hodnotu. Průměr dva, tři a tak. A kolik peněz stála ta jedna informace. Protože někdy jste šli třeba s nějakým důvěrným stykem na oběd nebo na večeři. Nebo jste museli někam jet. To všechno jste museli z něčeho platit. A to byly náklady na získání těch informací. Čili bylo to sešněrované. Kolik informací, v jaké hodnotě a za kolik jedna."

"Bylo to velice pikantní a zajímavé, že nás v tom Bostonu doprovázela samozřejmě sledovací skupina FBI, a když jsme jeli nahoru do Bostonu, tak tam je exit doprava, tam šel, já nevím číslo, který vedl k našemu hotelu, kde jsme spali. Ale když pak jedete do té dálnici zpátky, tak ten protilehlý exit nebyl. Čili já jsem tam někde vyjel a teď jsem tam zakufroval, zabloudil. Tak jedu, jedu, za mnou ty auta FBI se motaly v takových uličkách. Tak jsem prostě zastavil, otevřel jsem okénko, mával jsem rukou. Tak oni pochopili, jel přede mě a já jsem jel za ním a on mě vyvezl, abych dojel do hotelu. Tak brácha na mě koukal jako blázen, co se to děje. Přijeli jsme k hotelu, já jsem udělal time a říkám: 'Bratře, teď jsme se rozloučili se sledovací skupinou FBI. Aspoň vidíš, kde si vydělávám prachy, a už nikam nepůjdeme, protože jsem jim ukázal, že dneska končíme, ať oni mají taky pohov.' To bylo v sobotu."

„Když mluvím o tom, co bylo podstatné, tak už se blížíme ke zdroji. O zdrojích se nemluví, to je určitá etika, mluvit je o tom obtížné, spíše se toto téma vynechává. Hlavní činností byl sběr utajovaných skutečností, ze všech sfér života. Hlavně oblasti politické, ekonomické a vědecko-technické. Bylo třeba se věnovat ochraně proti průniku kontrarozvědky, která byla vyškolená, kvalifikovaná a byla doma. Navíc vybavená technickými prostředky, o kterých se nám mohlo zdát.“

„Drabík podle ulice. (…) Měl jsem krycí jméno Drabík, číslo 169 765. Šifry se podepisovaly číslem. Když mne prověřoval NBÚ, tak jsem jim říkal: Mně československý stát propůjčil jinou identitu. Tam byl nějaký Drabík s tímhle číslem, já jsem Láďa Kubizňák, tak si mne nepleťte. To nebylo z mé vůle, to bylo z vůle státu a Česká republika je následníkem tohoto státu. (…) To byl Drabík, tak si to s ním vyřiďte. (…) Ukažte mi jakoukoliv šifru, která je podepsaná Láďa Kubizňák. Není. No, to je jen taková otázka.“

„Byl jsem vyslán do New Yorku. Odletěl jsem tam v září, to souviselo s tím, že začínalo Valné shromáždění OSN, protože moje legalizační funkce byla, že jsem byl diplomatem a měl jsem na starosti 5. výbor Valného shromáždění OSN, což byl rozpočet, financování mírových sil, penzijní fond a další personální a administrativní agentura spojená s činností OSN.“