Vlasta Kuboušková

"Nebyl internet. Přesto se ty vtipy dostaly velmi rychle na veřejnost. Byly to buď nové vtipy, nebo vtipy z doby okupace, jen se inovovaly na dobu normalizace. Je to lidová věc, nikdo neví, kdo to vymyslel. Popovídali si o tom v práci, v té době měli lidé hodně chalupy. Pak se z velkých měst rozjeli do chalup do regionů, šli do hospody a tam si to řekli taky. Hospody jsou místo, kde se vše probere. I bez internetu se ty vtipy dostaly mezi lidi. A myslím, že je to stmelovalo. Protože jsme s tím nesouhlasili, tak jsme si z toho aspoň dělali legraci."

"To se začaly objevovat informace, co se dělo v padesátých letech, že byly politické procesy, že byly popravy. Společnost se začala uvolňovat. Nebyla cenzura, proto se věci dostaly na povrch, různé věci jsme se dozvěděli. Moc se nám ta doba líbila, protože to uvolnění nebylo jenom v cenzuře, ale i v kultuře. Viděli jsme krásné zahraniční filmy, pouštěla se zahraniční hudba, třeba v rádiu, což do té doby nebylo. Naši zpěváci – Golden kids, Kubišová, Neckář, Vondráčková měli hezké projekty, hezké písně. A literatura. Začaly se vydávat knihy, které se do té doby nemohly vydávat. O tom jsme si povídali ve škole, hlavně v tom prvním ročníku. Přišli jsme do školy a bavili jsme se, co jsme viděli v kině. Pamatuju si třeba Kladivo na čarodějnice, to jsem se hrozně bála, pamatuju si přesně, kde jsem v tom kině seděla. Uprostřed vpravo. A hodně jsem z toho filmu neviděla – slabá nátura."