Viděl jsem na nebi černé tečky. Byly to bomby a padaly na nás
Stáhnout obrázek
Jaroslav Kučírek se narodil 16. února 1936 v Brně. Otec Jaroslav, narozený v roce 1901, byl geometr, matka Anna, narozená v roce 1904, byla učitelka. Jeho dětství poznamenala válka. Do konce třicátých let v Brně žili Češi, Němci i Židé pospolu bez problémů. To se však změnilo s počátkem války, kdy se většina Němců přiklonila k radikálním nacionalistickým idejím. O to víc si pamětník cenil těch, kteří přátelství s Čechy zachovali, jako například rodina Spěšných, s jejichž syny se kamarádil. Němci po obsazení Brna zavedli v místních fabrikách zbrojní výrobu a civilní letiště i nádraží používali pro válečné účely. Proto bylo město koncem války strategickým cílem spojeneckého i sovětského bombardování. Denní praxí byl útěk do krytu po vyhlášeném poplachu. Jaroslav prožil první kobercový nálet na Brno 25. srpna 1944, který byl jeho noční můrou i řadu měsíců po osvobození. Když se k Brnu blížila sovětská armáda, kterou předcházela nevalná pověst, odešli Kučírkovi do bezpečí chatové oblasti u Tišnova. Tam ale sídlila partyzánská jednotka, díky které se jim přímý válečný střet skutečně vyhnul. Dalším šokujícím zážitkem byla pro tehdy devítiletého hocha cesta domů. Šli místy, kde se bojovalo a kde stopy válečné krutosti viděli na každém kroku. V roce 1954 pamětník maturoval na gymnáziu v Brně a poté si splnil sen stát se lékařem. Vystudoval Vojenskou lékařskou akademii v Hradci Králové, kde v roce 1960 promoval. Na sklonku roku 1959 se oženil s Pavlínou, rozenou Vychytilovou (1934 až 2018), a v letech 1960, 1964 a 1970 se jim narodily tři děti. Povinnou praxi nastoupil ve vojenské nemocnici v Josefově a také jako útvarový lékař ve Vysokém Mýtě. V roce 1962 propustili Jaroslava Kučírka kvůli úrazu do zálohy a pracoval v nemocnici Vysoké Mýto. Od roku 1964 do roku 1996 pracoval v okresní nemocnici Ústí nad Orlicí, kde vybudoval první lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení ve východočeském kraji. V roce 1968 se tam stal primářem. Straník nikdy nebyl. Díky prvenství a tehdy špičkové péči oddělení měl i přízeň činovníků z okresu, kteří mu občas sehnali potřebné přístrojové vybavení pro pacienty. V listopadu 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra a stal se ředitelem nemocnice. V roce 1996 odešel do zdravotní pojišťovny, kde dělal tři roky hlavního revizního lékaře. Jeho krédem je cesta kupředu – být stále zvídavý a optimistický. V roce 2023 žil v Nekoři.
