Rudolf Kulka

* 1944

  • „Mirek Jirounek spolupracoval s Michalem Kocábem, znali se ze školy z Mladé Boleslavy, a jednou si tam přinesl noty, protože byl také skladatel, skládal, nacvičoval, hrál v kapele, na housle. A jestli bych mu nasnímkoval noty. Říkal jsem, že to není problém. Tak jsem to dal na tu kameru, na které jsem pracoval, a nasnímkoval jsem mu tam ty noty a nechal je vyvolat. On si z toho negativu pak udělal kopie. Nebo jestli jsem mu je tam i dělal, to už nevím. A za pár dnů, že mám jít nahoru k řediteli. Tak jsem tam vylezl a přijdu do jeho kanceláře, a tam fůra lidí. No a pustili se do mě. Nejhorší byl jistý inženýr Sejk. To byl šéf prvního patra dokumentace. Ale přitom byl fanda jazzu. Když jsem se tam objevil v tom roce 1974, tak jásal, že má dalšího znalce jazzu. Jenomže potom zjistil, že o jazzu vím víc než on, takže pak jsem mu byl nesympatický. A začal vykládat takový blábol, že ty noty mohly obsahovat zašifrované protistátní informace. Nějaké protistátní špionážní informace. A já že jsem se svolil k tomu, že tohle vyhotovím. Koukal jsem na něj jak jojo. Úplně mě uzemnil. A byl tam předseda KSČ a další vedoucí úseků geodézie. A tak si mě tam podávali, že se to už nesmí opakovat. Jinak že u nich skončím a podobně.“

  • „A tam jsme přijeli ještě s jedním kamarádem. Na Špejcharu jsme si dali ještě špekáčka, abychom měli něco teplého. A pak jsme šli stát do fronty. Byli jsme tam jako první, už před jednou hodinou v noci. Byli jsme tam první a postupem času přibývali další lidi. Otvíralo se v osm a to už nás tam bylo asi třicet. Takže tenkrát za cenu asi 450 korun. Což [nebyla] tehdy láce, protože normální polobotky stály tak 90, 120 korun. Přes čtyři stovky boty. Ale měli jsme vytouženou obuv, jakou měli třeba Beatles.“ – „To je zhruba 4 000 korun na dnešní přepočet.“ – „Ano. Léta mi vydržely. Ještě jsem si je několikrát nechal podrazit a dát nové podpadky a vydržely mi hrozně dlouho.“

  • „Jenomže my jsme byli tak fikaní, že jsme vždycky ty jejich hodinový zkoušky spojení odepsali, jakože proběhly, a přelaďovali jsme se na Svobodnou Evropu. Byla tam krásně slyšet Svobodná Evropa, hlavně odpolední směna. Chodili jsme na směny, na tři směny po osmi hodinách. 6 až 14, 14 až 10, nebo kolik to bylo, a pak 22 až 6. Jako by to byla pracovní směna ve fabrikách – po osmi hodinách jsme se tam střídali. A nejvíce se mi líbila odpolední směna, protože Svobodná Evropa vysílala tři hodiny hudby ze žebříčku Spojených států a Velké Británie. Uváděla to tam Rozina Jadrná-Pokorná. Ta byla velice milá. A hrála dokonce i na přání. Já z těch kasáren jsem si nemohl něco přát, to nešlo, ale zřejmě měla kontakty z celého Československa, protože hrála na přání. Měla tam nádherné hity 50. až 60. let, celé 3 hodiny, od 15 do 18 hodin.“ – „Jaké to byly hity?“ – „Byla to západní muzika, naše ne, západní muzika. Jestliže Olympic začal nahrávat v roce 1965, tak big beat u nás začal až později.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 26.01.1023

    (audio)
    délka: 02:31:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 05.01.2023

    (audio)
    délka: 01:53:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rusové nás považovali za plebs. Lidský život pro ně neměl hodnotu

Rudolf Kulka v oblečení do hudebního klubu, 1970
Rudolf Kulka v oblečení do hudebního klubu, 1970
zdroj: pametník

Rudolf Kulka se narodil 26. června 1944 v Praze do rodiny fotografa Rudolfa Kulky a jeho manželky Markéty, rozené Jarošové. Pocházel ze smíšeného manželství, což rodině pomohlo přežít holocaust, i když většina příbuzných z otcovy strany zahynula v koncentračních táborech. Rudolf Kulka vyrůstal v Praze na Smíchově, kde jeho otec vedl úspěšný fotografický ateliér, o který v důsledku znárodňování přišel, a musel přejít do družstva Fotografia, kde pracoval jako zásobovač. Rudolf Kulka v roce 1958 nastoupil na Střední všeobecně vzdělávací školu a po maturitě se přihlásil na FAMU, kam nebyl přijat. Nastoupil do závodů Jana Švermy v Jinonicích, kde se vyučil zámečníkem, po vojně u radistů se vyučil fotografem. V letech 1967–1973 pracoval se svým otcem v ateliéru při Ústředním svazu výrobních družstev, který sídlil v pasáži Lucerna. Stal se svědkem důležitých událostí pražského jara i srpnové okupace v roce 1968. S manželkou Evou se v roce 1974 přestěhovali do Mladé Boleslavi, kde pracoval jako fotograf ve středisku geodézie. Vychovali syna a dceru. Rudolf Kulka byl aktivní nejen jako fotograf, ale i jako hudební nadšenec. Patřil mezi členy HiFi klubu, Jazzové sekce a v roce 1984 spoluzaložil filmový klub v Mladé Boleslavi. Po listopadu 1989 se podílel na rozjezdu Rádia Jizera, kde působil mnoho let jako dramaturg a moderátor. Později pracoval jako redaktor v týdeníku Mladoboleslavsko a externě spolupracoval s Českým rozhlasem. V roce 2024 žil v Mladé Boleslavi.