Narodil jsem se jako nepřítel státu
Stáhnout obrázek
Daniel Kumermann se narodil 15. srpna 1951 v Praze, dětství však prožil až do konce roku 1968 v Roztokách u Prahy. Jeho rodina byla silně antikomunisticky smýšlející, matka Františka byla vídeňská Češka a otec Jaroslav byl poměrně bohatého židovského původu. Letní prázdniny trávil Daniel u vídeňské babičky, kam rodina i za totality směla vycestovat, dokud se nezavřely hranice po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Při krátkém obnovení skautského hnutí v březnu 1968 se ihned přihlásil, ke skautingu vždy tíhnul, a setrval v něm i po jeho zákazu v podzemní formě. Srpen 1968 strávil Daniel v pražských ulicích rozdáváním letáků, dokud ho sovětští vojáci neodvedli na Generální štáb v Dejvicích. Roku 1969 maturoval na Střední škole všeobecně vzdělávací, původně ve Velvarské a nově Leninově ulici na Praze 6. Díky dočasnému uvolnění kontrolních mechanismů se mu téhož roku podařilo nastoupit na Matematicko-fyzikální fakultu, odkud po dvou semestrech studia přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor angličtina-filozofie, kde odpromoval roku 1976. V době studia zjistil svůj židovský původ a i přes smrt otce roku 1975 dál k židovství inklinoval, až konečně roku 1984 formálně konvertoval. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a nastoupil cestu československého protirežimního disentu. Díky tomu, že nebyl přímo v centru disidentského hnutí, byl na podzim 1982 osloven, aby se stal konspirační spojkou v pašování dokumentů ze Západu a zpět, v jeho případě konkrétně s Londýnem. Roku 1983 začal oproti původnímu plánu, ve kterém měl sehrát pouze roli tzv. mrtvé schránky, i kódovat a dozvěděl se přezdívky řady disidentských osobností. I přes nebezpečí, které s sebou tato role přinášela, nebyl Státní bezpečností nikdy přistižen a pašoval dokumenty až do sametové revoluce. Tu strávil v Laterně Magice a byl přítomen jak samotnému revolučnímu hnutí, tak pozdější názorové diverzifikaci Občanského fóra. V prosinci 1989 aktivně působil při znovuobnovování skautingu, od něhož se kvůli názorovým rozporům kolem března 1990 odklonil. Roku 1991 započal svou novinářskou kariéru, nejprve v Lidových novinách, odkud roku 1995 nakrátko přestoupil do Svobodného slova, aby nakonec zakotvil v zahraniční redakci Práva. V té setrval až do roku 1999, kdy přijal nabídku Ministerstva zahraničních věcí na velvyslanecký post v Izraeli, na kterém byl roku 2004 vystřídán Michaelem Žantovským. V době natáčení v roce 2022 se nadále věnoval své velké sběratelské vášni obalů od žvýkaček a komiksovému literárnímu žánru.
