Rusové nás osvobodili a vzápětí rozsévali smrt
Jana Kuncířová, rozená Šmejkalová, se narodila 18. května 1937 v Lázních Bělohradě. Její otec Jan Šmejkal chtěl v roce 1939 odejít z nacisty okupované vlasti, aby se přidal ke spojeneckým vojskům v Anglii. Ale již na hranicích Československa byl zajat a odsouzen za velezradu a vlastizradu. Rok strávil Jan Šmejkal na samotce v Norimberku, další léta pak v různých německých věznicích a poslední dva roky války prožil v koncentračním táboře v Dachau. V květnu roku 1945 se vrátil ke své rodině a posléze byl i vyznamenán medailí a pamětním listem. Jana Kuncířová se s matkou během válečných let přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde 9. května 1945 zažila ničivé bombardování města letadly Rudé armády. Jana během svého dětství trpěla těžkými zdravotními potížemi včetně revmatického onemocnění nohou a plicních obstrukcí. V mladoboleslavské nemocnici ji v roce 1943 zachránil německý primář, který Janu pro její vzhled považoval za árijské dítě. Nechal jí vyměnit část krve a Jana začala chodit. Poté, co ukončila základní vzdělání, se rozhodla pro kariéru dětské sestry a nastoupila studium na Střední zdravotnické škole v Praze. Během druhého ročníku však přišla do jiného stavu a z důvodu rizikového průběhu těhotenství musela školu opustit. Ke studiu se již nikdy nevrátila a po celý svůj život pracovala na různých pozicích v byšické Vitaně. S manželem Karlem, který v devětačtyřiceti letech tragicky zemřel, vychovali dva syny, Jana a Karla. Jana Kuncířová po odchodu do důchodu v roce 1997 pracovala čtrnáct let jako hospodyně u advokáta Josefa Lžičaře. V roce 2021 žila v Byšicích na Mělnicku, kde vedla místní knihovnu. Svědectví pamětnice bylo zdokumentováno díky podpoře nadačních fondů Škoda Auto a Bohemian Heritage Fund.