Jan Kyncl

* 1943

  • „Papež [Pavel VI.] měl krásný proslov. ‚Zástupci malé země Československa, které je porobeno Sovětským svazem a spojeneckými vojsky. Přál bych jim, aby se to u nich vrátilo do normální demokracie. Budu se za vás modlit. Mohl byste mi někdo tady z delegátů říct, co má modlitba obsahovat?‘ Ještě předtím se ptal, v jakém jazyce budeme mluvit, a Machálek řekl: ‚English.‘ Řekl jsem, že na to jsme připravení s tím, že mluvit budu já. Vedle mě se postavil takovej krásnej chlap, silnej, ramenatej, spíš jak nějaký vzpěrač, a říká: ‚Já vám budu dělat tlumočníka.‘ Takže jsem mluvil česky. ‚Děkuji za pozvání, a pokud mohu poprosit, za co byste se mohl modlit, byl bych rád, kdybyste se modlil za svobodu Československa, abych se vrátil do svobodné země, kde bude pravda a láska na prvním místě. Máme doma manželky, máme doma děti a byli bychom rádi, abychom se k nim všichni vrátili zdraví a živí. Prosím, za to se modlete.‘ A nato se postavil celý sál. Přesně neodhadnu, kolik tam bylo lidí. Jestli osm set, tisíc. ‚Viva Ceco, Viva Ceco!‘ A nám šly slzy do očí. Ta podpora byla ohromná.“

  • „Večer jsem svolal kamarády, co jsem měl na expedici. Říkám jim: ‚Kluci, musíme manifestovat, pojďte, sundáme z radnice tu pěticípou hvězdu!‘ Už jsme byli obsazený. Na náměstí se už střílelo, do podloubí tam vjel ten tank. Tak jsme vylezli nahoru, ještě tam byl Moulis, který nám taky pomáhal při expedici. Dal nám klíče od půdy. Došli jsme na půdu a vylezli jsme na horní balkon. Pak jsme se ještě dostali do takové věžičky po žebříčku a protáhli jsme se tam okýnky. S Karlem Heisigem, ale podotýkám, že nejsou podstatná jména, protože to dělal tým. Někdo musel jistit, podávat věci, nářadí a podobně. S Karlem Heisigem jsme šli po té věži a nebylo to příjemný. Dole byla hromada lidí, mířili na nás kulomety, alespoň jsme ten pocit měli. Karel říká: ‚Oni se stejně netrefí.‘ Já říkám: ‚Karle, nech toho. Podívej se radši z druhé strany.‘ Rusáci byli kolem celé radnice.“

  • „Ráno nás probudil telefon, že je Praha obsazená Rusákama, že přistávají letadla. To jsme slyšeli, jak nad námi letadla lítají. A Jirka říkal: ‚Honzo, nemůžeme sedět doma. Pojď, jdeme na ÚV KSČ, ať nám to vysvětlí.‘ Tak jsme šli přes Prahu na ÚV KSČ. Tam už byla hromada lidí a už to bylo obšancovaný Rusákama nebo Varšavskou smlouvou. Stál tam voják se samopalem. A nějaký mladý kluk říká: ‚To je můj ústřední výbor strany, pusť mě tam!‘ On řekl: ‚Stůj!‘ On šel dál a on ho přede mnou zastřelil. Teď se tam sehnul doktor a říkali jsme: ‚To je doktor, on potřebuje ošetřit!‘ Neošetřili ho.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 25.01.2022

    (audio)
    délka: 01:42:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    Liberec, 03.02.2022

    (audio)
    délka: 01:55:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 3

    Liberec, 05.05.2022

    (audio)
    délka: 01:38:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vylezli s černou vlajkou na radnici. Pod nimi byli okupanti s kulomety

Jan Kyncl na poušti, 1969
Jan Kyncl na poušti, 1969
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Kyncl se narodil 6. února 1943 v Praze Josefu Kynclovi a Anně Kynclové jako prostřední ze tří synů. Rodina se hned po válce přestěhovala do Liberce kvůli práci. Prázdniny často trávil u dědy v Újezdě u Berouna, kde byl svědkem dědovy smrti, který dostal při kolektivizaci infarkt. V roce 1952 jeho otec odmítl na libereckou radnici instalovat místo rytíře symbol komunistické moci, pěticípou hvězdu, a na chvíli se kvůli tomu ocitl ve vězení. V lednu 1968 pamětník pomáhal organizovat první ročník Jizerské 50. V srpnu 1968 se svou horolezeckou partou vylezl na věž liberecké radnice, kde na protest proti okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy vyvěsil černou vlajku. V té době již organizoval Expedici Hoggar do Afriky, kterou ještě stihl podniknout. Na cestu se vydal 15. ledna 1969. Výprava se vrátila 1. dubna 1969. Po cestě ho spolu s ostatními horolezci přijal po upálení Jana Palacha ve Vatikánu papež Pavel VI. V době normalizace měl velké potíže se sháněním zaměstnání. Po sametové revoluci v roce 1989 z liberecké radnice sundal pěticípou hvězdu a v roce 1990 na její špici umístil lva. V roce 2022 bydlel v Liberci.