V divadle jsem se cítil svobodný i v době nesvobody
Herec Jiří Lábus se narodil 26. ledna 1950 v pražské rodině architekta Ladislava Lábuse. Na profesní dráhu architekta se vydal i jeho mladší bratr Ladislav. Jiří od dětství nacházel potěšení v tom, bavit, rozesmávat a pohoršovat své okolí. Navštěvoval divadla a kina, pozorně poslouchal rozhlasové hry. Když nebyl přijat na střední výtvarnou školu, vystudoval gymnázium a dále rozvíjel svou vášeň pro divadlo. Po maturitě roku 1968 nastoupil na DAMU, kde na podzim v prvním ročníku zažil studentskou stávku a účastnil se pohřbu Jana Palacha. Po ukončení školy roku 1972 byl přijat do angažmá v libereckém Studiu Ypsilon, které vedl herec a režisér Jan Schmidt. Malému divadlu se i v době normalizace relativně svobodně dařilo realizovat své tvůrčí vize a pouze zřídka naráželo na mantinely cenzury. V divadle se Jiří Lábus seznámil s Václavem Havlem i dalšími disidenty a později se příležitostně setkávali. V roce 1977 téměř celý soubor podepsal Antichartu z obavy, že jinak hrozí zavření divadla. O rok později Studio Ypsilon přesídlilo do Prahy do budovy ve Spálené ulici. Jiří Lábus účinkoval v desítkách filmů a televizních inscenací. Na konci 70. let se objevil také v epizodě Mimikry ze seriálu Třicet případů majora Zemana, očerňující skupinu The Plastic People of the Universe. Na přelomu 70. a 80. let se Jiří Lábus seznámil s Oldřichem Kaiserem a brzy utvořili známou tvůrčí a recesistickou dvojici, která vystupovala v televizním pořadu Kabaret U dobré pohody a později měla vlastní televizní pořad Možná přijde i kouzelník. V roce 1989 se Jiří Lábus účastnil demonstrací Palachova týdne, podepsal petici kulturních pracovníků za propuštění Václava Havla a manifest Několik vět. Pořad Možná přijde i kouzelník se v té době nesměl vysílat, obnoven byl až v prosinci 1989. Po pádu komunistického režimu Jiří Lábus pokračoval v účinkování ve Studiu Ypsilon, vytvořil mnoho dalších filmových a televizních rolí.