Václav Lachout

„Šel jsem po tom Václaváku s ostatními a teď jsem tam mával tím granátem a pak tam přiběhli nějací ti kluci ze Zpravodajské brigády. Samozřejmě Pepík (Josef Just) nejvíc kecal, že to nejde, a tak se tam rovnou volilo. Pepíka jsme zvolili všichni.“ Tazatel: „To bylo na ulici?“ - „No jistě, oni odjeli tím autem a my jsme šli do té Bartolomějské pěšky.“ Tazatel: „Vy jste měli jistou, když jste se s nimi domluvili, že tam přijdete?“ - „My jsme se s nimi nedomlouvali. K volbě jsme je sice pustili, ale hned ti, co tam byli, říkali, že tohle nejde a tak dále, že tam musíme poslat delegaci bojovníků, a tak jsem se tam dostal.“

„Před Bulharem takhle do strany bylo velitelství drah a tam byla řada esesáků. Oni tam stáli a my šli kolem. Já měl uniformu Technische Nothilfe a on byl v civilu. My jsme si povídali, ale uvědomte si, že my jsme čtrnáct dní před tím nespali. Byly tam ještě nějaké krámky a pak slyšíme střelbu, tak si říkáme: Že by tam měli nějakou barikádu? Na koho střílejí? A ti esesáci, co byli předtím za rohem, šli teď s automaty nahoru. My jsme tam byli sami dva, tak jsme začali utíkat. Doběhli jsme nahoru a tam už byli naši kluci.“

„Tam byla podle mých informací první protiněmecká demonstrace v protektorátu, kterou uspořádali vedoucí skautských oddílů. A to všechno byli ovšem vedoucí kolem těch šestnácti, sedmnácti let. Spočívalo to v tom, že v neděli, když se vraceli z výletu, si dali sraz a šli na náměstí, kdy hrála německá vojenská hudba. To byl takový zvyk. Kolem chodili Češi. My jsme tam přišli - bubínky, trubky a s československou vlajkou. Nemohli jsme to přejít, a tak jsme to začali obcházet a řekněme zpívat. Já spíš řeknu řvát. A tu muziku jsme přeřvali. Ta podstata byla v tom, že několik set lidí z těch chodníků se za námi přidalo a za tou československou vlajkou odpochodovalo přes celé to náměstí.“