Vždy při mně stáli alespoň dva andělé
Anastázie Lahutová, za svobodna Míšková, se narodila 30. listopadu 1931 do zemědělské rodiny, která hospodařila na deseti hektarech polností, Anně Míškové (rozené Krupkové) a Janu Míškovi. Měla dva mladší sourozence. V lednu roku 1943 prodělala těžký úraz na saních, kterému málem podlehla. Je přesvědčená o tom, že se uzdravila díky pobožnosti, kterou vykonal místní farář. Úraz na jejím těle zanechal trvalé následky a na rozdíl od svých sourozenců a dalších vrstevníků prožila městský život. Všem v Blatnici se vzdálila, ovšem svůj kulacký původ se s ní vlekl a bylo jí odepřeno vysokoškolské studium. Po dokončení gymnázia studovala střední biochemickou školu v Olomouci a následně se stala laborantkou fakultní nemocnice. Za druhý zázrak ve svém životě považuje setkání s Lubošem Lahutem, který nedbal jejího handicapu a namluvil si ji. Byli sezdáni roku 1956 a měli dceru Alenu a Jitku. Žili v Bojkovicích. Roku 1967 začali stavět dům v Blatnici pod Svatým Antonínkem, kam se na důchod přestěhovali. Manžel již zemřel, s pamětnicí žije jedna z jejích dcer.