Lidi, nechoďte sloužit do tajných služeb. A nikomu nevěřte
Jaroslav Lamr se narodil 22. ledna 1950 v okrese Nymburk, jeho matka pracovala v zemědělství, otec byl příslušníkem Veřejné bezpečnosti na různých okresních odděleních. Vystudoval gymnázium, na vojně sloužil u Pohraniční stráže. V roce 1971 nastoupil k V. správě Federálního ministerstva vnitra, v jejíž kompetenci byla ochrana ústavních činitelů. V roce 1973 přestoupil ke Státní bezpečnosti, na oddělení v Příbrami. Náplní jeho práce bylo zaznamenávat údaje o cizincích, kteří do okresu přijížděli, a o jejich kontaktech s občany Československa. Sledoval kontakty Čechů s příbuznými či známými v zahraničí. Jeho úkolem bylo odhalovat cizí vyzvědače. Od práce pro tajnou službu původně očekával dobrodružství, ale čím déle u ní byl, tím větší cítil zklamání. V roce 1984 přešel od Státní bezpečnosti k Veřejné bezpečnosti, protože mu připadalo, že větší smysl bude mít objasňování loupeží, krádeží a jiných zločinů. Po listopadové revoluci v roce 1989 byl svědkem pálení dokumentů Státní bezpečnosti na Příbramsku. V roce 1990 prošel prověrkami a byl uznán způsobilým pro další práci v resortu. Na vlastní žádost odešel od Veřejné bezpečnosti a nastoupil do tehdy zřízeného Federálního úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Když byl ústav krátce poté zrušen, nenašel coby bývalý příslušník StB už práci ani u policie, ani u tajné služby. Čtrnáct let, která mu chyběla do penze, tedy pracoval jako lesní dělník.
