Petr Langr

* 1941

  • „A pak jsme se dostali na návštěvu. To byla místnost hned dole v přízemí, blízko brány. Tam jsme chvilku seděli a pak nás instruovali, že se na některé věci nemáme ptát, ale už si nepamatuji na které. Pak přivedli tatínka. Dozorce se postavil kousek mezi nás a tatínka. Seděli jsme u stolu [nebavili jsme se], přes nějaké mříže. Byla to další strašná zkušenost a šok. Takhle jsem tatínka vůbec neznal. Bledý člověk, který naprosto ztratil svoji suverenitu, sebejistotu a rozšafno. Dělal dojem velice poslušného člověka. V ruce mačkal plátěnou čepici. Plné oči slz na obou stranách. Ta debata, už ani nevím, ale asi byla trapná, protože o čem se [bavit]… nesmíte do ničeho zabíhat, to prostě nešlo, jak s tebou zacházejí? To už ani náhodou. To jsme zjistili až po návratu tatínka, že měl úplně rozmlácené nohy. On o tom nechtěl moc mluvit, asi i podepsal nějaký slib, že o tom mluvit nebude. Ale oni prý [vězni], když někde stáli, tak vždy čelem ke zdi s roztaženýma nohama, a když to neměli dostatečně, tak věznitelé chodili a prostě je do těch nohou kopali.“

  • „Víte, mám takové vzpomínky, třeba když jsme se konečně po dlouhé době dostali do valdické věznice, která je u Jičína. Původně klášter s tlustými zdmi a hroznou bránou. Když jsme tam přijeli, tak jsem potom skoro dva dny nespal, protože jsem asi po roce nebo možná po dvou, to už si nepamatuji, uviděl tatínka a byl to úplně vyměněný člověk.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 19.08.2024

    (audio)
    délka: 02:27:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Současností posuzujeme věci minulé, a to nejde

Fotografie Petra Langra z dob studií u akademického malíře Františka Vincence Danihelky, rok 1963
Fotografie Petra Langra z dob studií u akademického malíře Františka Vincence Danihelky, rok 1963
zdroj: archiv pamětníka

Petr Langr se narodil 27. dubna 1941 v Mikulovicích u Pardubic. Jeho tatínek Josef Langr působil jako lidovecký politik a později krajský tajemník Národního souručenství v Pardubicích. Maminka Ema Langrová se starala o děti a domácnost. Dědeček Alois Fryček vlastnil Kašparovu cihelnu v Mikulovicích, na jejíchž pozemcích se nacházela i rodinná vila. Rodiče Jan a Anna Langrovi z otcovy strany hospodařili na rodinném statku na Vysočině. Po roce 1948 byly cihelna a vila rodině vyvlastněny. Tvrdý osud se nevyhnul ani prarodičům z otcovy strany, kteří odmítli vstoupit do JZD, a tak je v roce 1955 ze statku vystěhovali a oba strýcové Petra Langra skončili ve vězení. V roce 1954, tedy šest let po svém působení v politice, byl Josef Langr ve vykonstruovaném procesu odsouzen na deset let za vlastizradu. Kvůli nepříznivému kádrovému posudku bylo oběma bratrům Langrovým studium zapovězeno. Petr Langr se rozhodl svůj umělecký talent rozvíjet v soukromém ateliéru akademického malíře F. V. Danihelky. Pamětník dlouhé roky pracoval jako topič či jako natěrač. Roku 1983 úspěšně absolvoval střední průmyslovou školu stavební. Umělecké tvorbě se mohl naplno věnovat až po pádu komunistického režimu. Roku 1968 emigroval bratranec Adolf Toman do Kanady. Očištění svého jména a rehabilitace se pamětníkův otec Josef Langr nedožil. V době natáčení, v roce 2024, žil pamětník v Jezbořicích u Pardubic.