Blažena Lébrová

„Tam se nesmělo, to bylo hlídaný. No, uhlídejte děti. My byly hrozně zvědavý. Tak jsme se tam takovými všelijakými cestami dostaly k tomu a pohled to byl hroznej. A já to měla z domova přísně zakázáno, že tam nesmím se jít podívat. No, přece nebudu kazit partu, že jo. Tak jsem šla s nima. A přišla jsem domů a maminka od dveří ukazuje takhle tatínkovi, že jsem přišla, a tatínek na mě: ‚Pojď ke mně.‘ Tak jsem k němu šla a musím říct, že jsem nikdy od tatínka nedostala ani vynadáno ani nasekáno, nic. A tatínek povídal: ‚Ty jsi byla v Třebušicích.‘ A já mlčela, protože jsem nelhala. A on: ‚Ty jsi byla v Třebušicích!‘ Já: ‚Ano.‘ Sundal pásek a poprvně v životě a naposled jsem dostala nařezáno páskem, protože jsem to měla zakázaný. Říkal tatínek: ‚To ti zůstane v hlavě celej život, ty sis uškodila, zaprvé, že jsi nás neposlechla, a zadruhé, že jsi viděla tohleto.“

„Tatínek mě schovával u skříně, tam že je nejlepší úkryt, a když všechno skončilo a ukončil se nálet, to bylo dlouhý houkání, tak jsme všichni zůstali jak sochy, až nás přišel probudit městský úředník, abychom okamžitě opustili dům, že se musíme vystěhovat, že ve vedlejším dvoře, který byl jenom přes plot, je bomba. Tak hned se evakuovalo a teď se čekalo tři dny, co ta bomba udělá, a náš tatínek tam měl králíkárnu a v ní 50 králíků a to byla za války naše obživa a tam se nesmělo a co králíci, velká starost. Tak potajničku se plazil ke králíkárně a krmil králíky. Trvalo to tři dny a něco, vrátili jsme se zpátky a představte si, že ta bomba nevybuchla. Byla to bomba, kterou bojkotovali při výrobě, a bomba zůstala celá, tím pádem i my, náš dům, všechno, akorát jsme měli vysypaná okna.“