Michal Legdan

* 1939

  • „Jan Vaněk byl velký kamarád s Ferdou Fialou, co měli mlýn. Tak jsme se dávali dohromady, ale já jsem to nebral jako nějakou skupinu. Až asi po roce. Jan říkal, že založíme protistátní skupinu. To byl takzvaný trojkový systém. My jsme se mohli znát tři, a když založil další skupinu, tak další dva. My jsme třeba nevěděli o těch druhých, aby se to neprozradilo. Už tenkrát byl Jan Vaněk poměrně chytrý. Jenom takovou epizodu. Z Lichnova, protože byl vyučený v koksárně ve Vítkovicích, kolikrát chodil třicet kilometrů pěšky nebo jezdil na kole. Říkal, že musíme být fyzicky zdatní. Nám se to jako mladým klukům líbilo. Bral jsem to spíš jako nebezpečnou hru. Ten název skupiny vymyslel Jan a my jsme měli MMH – Mstitelé Milady Horákové. V té době byla Horáková popravena. Celosvětově to snad byla jediná žena, co ji za politiku popravili.“

  • „Potom, jak založili družstvo, tak nikdo nechtěl dělat předsedu JZD. Pamatuju si jako kluk, že to převzal nějaký Svrček. Byl velký komunista. Měl jen záhumenek a moc tomu nerozuměl, ale že byl komunista, tak byl předseda družstva. My jsme vycítili, jak se to po roce 48. mění, jak moc převzali komunisté. Oni před dětmi nechtěli moc mluvit, protože ta atmosféra byla špatná. Museli jsme odevzdávat máslo a kupovat si margarín.“

  • „Kněží měli ještě přísnější režim, ale přesto měli nejnovější zprávy o dění v Československu. Nevím odkud, to nám neřekli, aby se to neprozradilo. Byl tam také P. Jiří Pustějovský. Jak jsem již uváděl, tak když mně zemřela matka, tak jsem tři dny neplnil normy. Už tak byla špatná strava a měl bych ještě horší a menší. Jak se to dověděli faráři, tak mně to nějak podstrčili, že jsem jako normu splnil. Zřejmě v tom měl prsty Jiří Pustějovský, abych nebyl potrestaný. Jak jsem říkal, žádal jsem, aby mě pustili na matčin pohřeb. Třeba s eskortou, že si to zaplatím, že si na to můžou vzít moje peníze. Řekli mi, že to neexistuje, ale už věděli, že mně to oznámili až deset dní po pohřbu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karviná, 03.09.2015

    (audio)
    délka: 03:16:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mezi mstiteli

Michal Legdan na vojně
Michal Legdan na vojně
zdroj: archiv pamětníka

Michal Legdan se narodil 20. června 1939 v obci Zboj v severovýchodním Slovensku jako jedno z deseti dětí manželů Ondřeje a Marie Legdanových. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec. Jeho rodný kraj byl těžce postižen válečnými událostmi, a tak v listopadu 1945 zařídila katolická charita převoz asi patnácti dětí ze Zboje do pěstounské péče v Čechách a na Moravě, mezi nimi i šestiletého Michala a o tři roky staršího bratra Stanislava. Ti našli útočiště u bezdětných manželů Vojtěcha a Agnes Tobiášových v Lichnově. Během kolektivizace zemědělství nutili represivními prostředky Tobiášovy ke vstupu do jednotného zemědělského družstva a Michala Legdana tehdy přes úspěšné absolvování přijímacích zkoušek nepřijali na vysokou školu. Pamětník se roku 1956 přidal k odbojové skupině Mstitelé Milady Horákové, usilující o svržení režimu. Sbíral a rozdával protirežimní letáky, sehnal pro skupinu náboje a také nové členy. Velitel Mstitelů Milady Horákové Jan Vaněk ale také podnikl střídavě s dalšími členy několik vloupání. Jedno z nich, provedené Janem Vaňkem a Miroslavem Kašpárkem, skončilo smrtí téměř osmdesátileté Jany Maralíkové. Michal Legdan ale o těchto aktivitách netušil a dozvěděl se o nich až během soudního jednání, na kterém mu vyměřili deset let vězení. Propuštění se dočkal až na amnestii v roce 1968. Vedoucího skupiny Jana Vaňka oběsili 3. července 1963 v pankrácké věznici. Po propuštění pracoval Michal Legdan v uhelných dolech v Karviné. Dnes žije v Karviné.