Režim se bál, aby se pravda o škodlivinách v ovzduší nedostala k lidem
Stáhnout obrázek
Jan Leníček se narodil 11. dubna 1945 v Havlíčkově Brodě do rodiny učitelky a advokáta jako prostřední ze tří dětí. Jeho rodiče se seznámili za války v ochotnickém divadle. Ani jeden z rodičů nebyl členem komunistické strany. Po základní škole mu nebylo doporučeno studium na gymnáziu. Jen díky tomu, že si matka od plic promluvila se soudruhy na okresním výboru, mohl studovat. Pro další studium si tak vyhlédl vysokou školu chemickou v Pardubicích, kde byl prorektorem otcův známý. Studium zakončil titulem inženýr chemie v roce 1968. Krátce pak působil v podniku Spolchemie v Ústí nad Labem. Těsně po srpnové okupaci Československa mu přišel povolávací rozkaz a roční vojenskou službu absolvoval v severočeském Varnsdorfu. Po vojně se do laboratoří ústecké chemičky na šest let vrátil. V roce 1976 začal působit jako vedoucí laboratoře organické chemie na Krajské hygienické stanici v Ústí nad Labem. Nad rámec běžných pracovních povinností začal s kolegy pracovat na výzkumech a měření různých škodlivých látek v životním prostředí a na vývoji měřicích přístrojů. Laboratoř organické chemie ústecké „hygieny“ byla pod jeho vedením průkopnickou díky mnohdy inovativním metodám a spolupracovala s mnohými špičkovými pracovišti v Československu. Pamětník se od roku 1991 podílel na mezinárodním výzkumném programu „Teplice“, v jehož rámci bylo vůbec poprvé v historii Československa intenzivně monitorováno znečištěné ovzduší. Za sebou má desítky vědeckých prací věnujících se měření chemických látek v různých prostředích. V roce 2024 žil pamětník v Ústí nad Labem.
