Marta Ležáková

* 1935

  • „Pak začali chodit [ze státních statků], otravovali o žních, ať táta dá dodávky a jednou se rozčílil. Zrovna jsme mlátili, abychom aspoň něco dodali, ale na to nebyl čas, bylo třeba dělat na poli, ve stodole se mlátilo až v zimě. Přišel tam výkupčí, začal tátovi vyhrožovat. Byli jsme ve stodole, táta vzal vidle a křičel na něj: ‚Táhni z toho dvorku nebo je do tebe píchnu!‘ A jak upaloval. Kdo to kdy slyšel, aby sedlák v létě mlátil a nechal úrodu na poli. Ale dlouho to táta nemohl snést, a tak dobrovolně svoje hospodářství odevzdal státním statkům.“

  • „Když přišla fornta – Rusáci, tak celý dvůr byl jimi obložený. Byl zákaz nočního vycházení, ani na suchý záchod za stodolu jsme nemohli. Dospělé holky se musely schovávat před Rusama, upozornili je, že znásilňují. Naštěstí tam dlouho nebyli a odtáhli. V noci zazněl výstřel. Maminka říká: ‚Jémine, někoho zastřelili...‘ No, tak jsme se ráno, to už Rusáci odtáhli, šli podívat, a v příkopě kousek od vesnice ležela zastřelená nějaká mladá paní. Měla akorát kousíček chleba zastrčený za kabátem. Chudák ani nevěděla, že nějaký zákaz vycházení je.“

  • „Pamatuju si na to moc dobře a bylo to ještě za války, že si dospělí mezi sebou říkali: ‚Hele v Zelově budou věšet Židy, půjdeme se tam podívat?‘ Někteří říkali, že to není žádná podívaná, někteří se tam museli jít nuceně na to koukat. Táta říkal: ‚Kdo by se chodil dívat, jak věší lidi?‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Teplá, 10.04.2024

    (audio)
    délka: 01:09:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do školy začala chodit až v Čechách v jedenácti letech

Marta Ležáková
Marta Ležáková
zdroj: archiv pamětnice

Marta Ležáková se narodila 17. července 1934 v polském Bujny Szlacheckie nedaleko města Zélow. V oblasti žili potomci Čechů, kteří odešli z náboženských důvodů do exilu po bitvě na Bílé hoře. Ve své rodné vesnici zažila zblízka příchod Rudé armády. Záhy po válce pak společně se svou rodinou repatriovala zpět do Československa, konkrétně do Hošťce u Teplé. V 50. letech komunisté znárodnili statek jejího otce, ona sama v něm potom dál pracovala, a to až do důchodu. V srpnu roku 1968 zažila invazi vojsk Varšavské smlouvy v Teplé. Na zájezdu v Sovětském svazu autobus s její skupinou zabloudil a ona tak poznala i odvrácenou stránku země. Marta Ležáková žila už jako vdova v roce 2024 v Domě s pečovatelskou službou v Teplé.