Když nejvíc potřeboval matku, odvedli mu ji nacisté, když potřeboval otce, odvedli mu ho komunisté
Jan Líman se narodil 20. února 1936 v Mladé Boleslavi. Jeho otec Jan Líman byl důstojníkem československé armády, kterou ale musel v průběhu své vojenské kariéry dvakrát nuceně opustit. Poprvé po nacistické okupaci v roce 1939, podruhé po komunistickém převratu v roce 1948. Matka Helena Límanová byla židovského původu, ale smíšené manželství jí nějakou dobu poskytovalo ochranu před transportem do koncentračního tábora. Manželé Límanovi se ale rozvedli, zřejmě v mylné víře, že tak mohou zachránit před transportem svého syna. Helena Límanová skončila v terezínském ghettu, kde se dožila konce války, zatímco její rodiče a bratr zahynuli v Osvětimi. O tehdy osmiletého Jana Límana se v té době začala starat rodina Málkových z Borku, a až do konce války tak zřejmě unikal pozornosti protektorátních úřadů. Jan Líman v roce 1947 nastoupil ke studiu na víceleté Gymnázium Jiřího z Poděbrad, na které byly přednostně přijímány děti z nacisty perzekvovaných rodin. Krátce po komunistickém převratu ale na škole nastaly změny a v roce 1953 zanikla. Otec Jana Límana byl v roce 1949 pro nesouhlas s novým politickým zřízením propuštěn z armády a začal pracovat jako vychovatel hornické mládeže. O rok později ho Státní bezpečnost zatkla. Důvodem mělo být jeho negativní působení na hornické učně, ve kterých měl vzbuzovat soucit s politickými vězni a které i sám podporoval. Jan Líman starší byl odsouzen na osm let a převážnou část trestu strávil v pracovně-výchovném táboře Tmavý důl ve Rtyni v Podkrkonoší. Jeho odsouzení výraznou měrou ovlivnilo i život jeho syna, problémy měl s ukončením vzdělání i s pozdějším pracovním uplatněním. Až v roce 1968 se mohl přihlásit k přijímacím zkouškám na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl přijat a studium v roce 1974 zakončil doktorátem. Po studiích pracoval jako podnikový právník. Nyní je v penzi a žije v Teplicích.