MVDr. Martin Lis CSc., Ph.D.

* 1935

  • „Chodili jsme k řece, a když přišli Američani, tak chodili podél řeky a ryby ve vodě stříleli z karabiny. A když nějakou trefili, tak jsme tam vždycky plavali a tu rybu jsme jim přinesli. Pak přišli Rusové a ti měli jinou techniku, ti tam začali házet granáty. Bohužel nějakej vojáček, buď byl opilej, nebo… A ten, když tam házel na ryby, tak ten jeden granát ho roztrhal. U Martinka byl dlouho hrob s rudou hvězdou, takový pomníček. Dlouho tam byl pohřbený a pak ty ostatky odvezli na lesní hřbitov, kde byli pohřbeni všichni Rusové. Všude kolem měli stanové tábory a my jsme tam chodili. Měli tam spoustu koní, tak jsme tam k těm Rusům chodili jezdit na koni, oni nás nechali. A jeden incident byl v Lázeňce, kde jsme bydleli, tam jsme slyšeli střelbu. Jeden ruskej vojáček se opil a viděl hasiče v uniformě. On, jak byl opilý, tak na něj nějak ukázal a začal křičet, že to je Němec, a začal po něm střílet. Jak byl opilý, tak ho samozřejmě naštěstí netrefil. On utekl, někoho zavolal a přišla tam ruská vojenská policie. Tohohle chudáka tam tak ztřískali...! Strašným způsobem ho ztřískali. Celej chodník byl od krve a on tam ležel a naříkal asi dva dny. Lidi se snažili mu něco přinést, napít… Ale on byl tak zmlácenej! Pak se trošku zotavil, tak odešel. Ale příšerným způsobem ho tam ztřískali.“

  • „Velel tomu kapitán, který se jmenoval Kermit Bernard. Ten tam přijel, jenomže když to viděl, jak se tam valí od Tábora Schörnerova armáda, tak se spojil s velitelstvím ve Strakonicích. To se odehrálo 6. května. Popsal situaci a oni mu říkali, ať odzbrojí píseckou posádku a pošle německé vojáky do Strakonic pěšky a sám ať se stáhne za hranice města a druhý den že přijedou posily. Druhý den, toho 7. května ráno, přijeli Američani a celý Písek obsadili a začali odzbrojovat Němce a dostali se až k Podolskému mostu k Vltavě, nejzápadnější [sic! myšleno nejvýchodnější] místo, kam se dostali. Mezitím 12. přišli Rusové a Písek byl město dvou armád. Všechno fungovalo náramně, tehdy k sobě byli přátelští, protože byli spojenci. Bohužel jim to nevydrželo dodneška, ale tehdy to fungovalo. Až teprve asi 23. se Američani stáhli za demarkační čáru, která byla v Hradišti v Písku, na Zátavským mostě. A Písek pak přebrali Rusové.“

  • „Pamatuju si, že ty první nálety jsme tam zažili. To jsme museli celý dům, kde jsme bydleli, všichni jít do sklepa. A hned za tím domem, na Slovanech, tam bylo pole. Tam byly flaky, německý protiletadlový děla. Jednak byl kravál od bombardování a strašný rámus dělaly ty flaky, ty nepřetržitě střílely. Nic tam tehdy nesestřelily, ale rámus to byl strašnej a barák se z toho třásl. Nedaleko od nás byla vybombardovaná obytná čtvrť na Slovanech, protože dole byla Škodovka a oni to tam nějak špatně zaměřili a místo na Škodovku poslali bomby na obytnou čtvrť. A to se otec strašně lekl a přestěhoval nás do Písku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 26.09.2022

    (audio)
    délka: 02:00:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Doma jsme všude, kde jsme

Martin Lis na maturitní fotografii, 1953
Martin Lis na maturitní fotografii, 1953
zdroj: Archiv pamětníka

Martin Lis se narodil 6. ledna 1935 v Praze. Otec pracoval u železnice, a rodina se proto často stěhovala. Ve druhé polovině třicátých let bydleli Lisovi v Košicích, které museli po takzvané první vídeňské arbitráži – kdy v listopadu 1938 části území dnešního Slovenska a tehdejší Podkarpatské Rusi zabralo Maďarsko – nedobrovolně opustit. Přesídlili do Plzně, kde však opakovaně zažívali bombardování. Z obav o vlastní bezpečnost se rodina během války přestěhovala do Písku. Tam se dočkali příjezdu osvobozeneckých amerických i sovětských armád, po kterém se vrátili do Plzně. V padesátých letech vystudoval Martin Lis veterinární lékařství v Brně a následně nastoupil do zaměstnání ve výzkumném ústavu v Uhříněvsi. Při práci si dále rozšiřoval vzdělání a v šedesátých letech obhájil titul kandidáta věd (CSc.). V létě 1968 vycestoval s manželkou a dvěma dětmi na dovolenou do Itálie. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se už domů nevrátili. Rodina se usadila v kanadském Montrealu, kde Martin Lis pracoval ve výzkumných ústavech. V roce 1973 získal doktorský titul Ph.D. V roce 2002 se – již coby důchodci – vrátili manželé Lisovi do Česka. V roce 2022 žil Martin Lis v jihočeské vesničce Kluky.