„Někdy se mi podařilo dostat se do kostela na Libavé, ale nikdy to nebylo hromadné. Většinou to tedy dopadalo tak, že tam šel jeden farář a dva jeho kamarádi, kteří mu ministrovali. V jednom případě jsem tam taky zažil mši svatou s katolickým knězem na louce. Nebyl tam oltář, pouze on měl hostii a improvizovaný kalich, na který mu postačilo lepší štamprle. Nejobtížnější to bylo tedy na té Libavé. Později, když nás přesunuli do Lipníku, Hranic, nebo jiného města šlo vlastně o to dostat opušťák a vypadnout ve vhodnou dobu do kostela. Nepamatuji si na žádný problém, který by vzniknul vyloženě kvůli tomu, že tam někdo z nás byl.“
„Armáda prohlásila, že jsem zdravý a tím jsem se dostal pod vojenskou pravomoc. Kdybych uprchnul, tak ze mě udělají něco jako vlastizrádce. Dostal jsem tedy tři dny na přesun z Litoměřic do Prahy a následně na Libavou. Všechno jsem to absolvoval a 3. října 1950 nastoupil k Rotě X. Byl to útvar splácaný z podobných případů, jako jsem byl já, tedy z chlapů, kteří na vojnu nenastoupili v řádném termínu. Většinou šlo o faráře, kulaky, bývalé hoteliéry z Karlových Varů a podobné existence. Rota X tedy nebyla příliš kompaktní, na rozdíl třeba od čistě kulackých nebo farářských rot.“
„Z toho centralizačního kláštera se podařilo dvěma jezuitům utéct. Ve sklepě byly skladiště zeleniny a jiných věcí. Z jakéhosi skladu brambor se jim tedy podařilo dostat se do ambitů a nakonec uprchnout. Myslím, že se jim následně podařilo v klidu pokračovat do zahraničí. V následku toho jsme to ovšem v klášteře měli hodně zpřísněné. Ti dva to však udělali celkem brzy, než se denní režim vůbec zaběhl a utužil.“
Josef Loub se narodil 5. prosince 1929 v Praze. Už v předválečných letech se stal členem skautského 7. oddílu, jehož základní obsazení se po zákazu v roce 1939 scházelo dále a spojilo své aktivity s děním v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Formativní zkušenosti, které zde Josef během následujících let zažil, jej po maturitě v roce 1948 motivovaly k nástupu do jezuitského teologického učiliště na Velehradě. Zde studoval až do dubna 1950, kdy byl společně se všemi ostatními novici převezen v rámci takzvané Akce K do centralizačního kláštera v Bohosudově. 3. října 1950 obdržel povolávací rozkaz a nastoupil k jednotce PTP na Libavé. Původně dvouletá vojenská služba mu byla postupně prodloužena na tři roky a tři měsíce. Po jejím ukončení dostal umístěnku do podniku Armabeton, kde pracoval více než rok a následně mohl přestoupit na pozici laboranta na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po prvním nezdařilém pokusu se mu dokonce podařilo nastoupit na fakultě ke studiu a v roce 1965 odpromoval. V té době už se však dávno zřeknul své pozice v Jezuitském řádu. Josef Loub se po většinu svého života věnoval rentgenové strukturní analýze. Od roku 1994 je emeritním profesorem Univerzity Karlovy, od které na začátku roku 2020 obdržel zlatou medaili udělovanou významným osobnostem spojených se školou.
