„Lidi, žijte skromně, neperte se a nedělejte mezi sebou zlo.“
Stanislav Lukš se narodil 28. října 1923 v Týně nad Vltavou. Zde také prožil dětství. Byl členem Sokola a také již jako malý chlapec hezky kreslil. Stanislavův otec byl vyhlášeným civilním a vojenským krejčím a matka ženou v domácnosti. Stanislav se u otce vyučil řemeslu a po vyučení krátce pracoval u svého strýce, který byl rovněž krejčí. V 19 letech roku 1942 nastoupil Stanislav Lukš k odvodu do vládního vojska. Sloužil nejprve u 10. praporu v Bučovicích. Později byl spolu s ostatními přeložen do Itálie. Působili zde v několika městech až do roku 1945. Za tu dobu se naučil velmi dobře italsky. Po válce byl povolán na Slovensko do Humenného. Odtud vojáci jeho jednotky pronásledovali pěšky až do Českých Budějovic banderovce. Po ukončení služby u vládního vojska přešel pan Lukš do armády a stal se vojákem z povolání. V roce 1952 vystudoval vojenskou akademii v Nitře. Díky tomu byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Sloužil v Domažlicích, Slaném a v Terezíně. V roce 1958 armádu ze zdravotních důvodů opustil. V civilu pak pracoval jako inspektor u společnosti Benzina, technický pracovník v Bohušovických mlékárnách a také spolupracoval s městem Terezín jako grafik, zdobil i městskou kroniku. Celý život rád a dobře maloval a kreslil. Ztvárnil několik etiket pro Bohušovické mlékárny a litoměřický pivovar. Některé z jeho motivů se používají dodnes. Stanislav Lukš se během života dvakrát oženil a zplodil tři děti. V roce 2008 zemřel.