Vítězslav Mácha

„Byl jsem potom člen strany, ale to jsme museli být skoro všichni. Šlo nebýt ve straně, ale byly by to těžké problémy. Jsem v podstatě apolitický člověk, ale tu průkazku jsem měl, jako většina sportovců. Když jsem chtěl jezdit do zahraničí, jinak to nešlo.“ - „Kdy za vámi přišli, abyste vstoupil do KSČ?“ - „To už tak přesně nevím, ale možná někdy kolem vítězství na olympiádě v roce 1972. Ale nevím přesně, mě to nikdy moc nezajímalo. Nejhorší bylo, že jsem musel chodit na ty schůze nebo školení nebo co to bylo. To si tam člověk musel vždycky odsedět, asi jednou za měsíc. Byla to otrava.“

„Nemyslete si, že to je sranda, nastoupit do zápasu. Ono to tam i trochu bolí a přece jen je to chlap na chlapa. Takže to někdy trochu cítíte. Je to něco úplně jiného, než nastupovat ve fotbale nebo v házené, kde jste částečně schovaný v družstvu. Tady jdete do rohu a jste tam proti tomu chlapovi sám. To kolikrát není sranda. Když jsem začínal v nároďáku, vždycky jsem se někde zašil a zpíval si bojové písničky. To ale moc nepomáhalo. Bylo to spíš jen na odvahu. Později, když jsem zjistil, o co jde, taky jsem se zašil, chodil jsem sem a tam a v hlavě si pouštěl film. Představil jsem si soupeře, ty nejlepší už jsem většinou znal, věděl jsem, co dělají, a tak jsem si představoval, co udělá on, co udělám já a tak dále. Kdyby mě někdo pozoroval, jak dělám pohyby naprázdno, pomyslí si, že jsem blázen. Ale byla to nejlepší příprava těsně před zápasem, jaká mohla být.“

„Talent je asi o pohybu. Že člověk dokáže reagovat. Řeknu to ještě jinak: když jsem porovnával pak i jako trenér spoustu kluků, dokázali se třeba rychleji naučit nějaké nové pohyby. Ale neuměli je použít v praxi a rychle to z nich zase vypadlo. Mně to třeba trvalo déle, byl jsem trochu pomalejší, ale když už jsem se to naučil, uměl jsem to pak perfektně použít v jakékoli situaci, většinou jsem to už uměl navždycky. Byla to moje výhoda. Další moje výhoda byla, že když jsem jezdil na mistrovství Evropy a světa, kde byly největší hvězdy, díval jsem se na jejich zápasy, a když udělali nějakou specialitu, na tréninku jsem to pak začal provádět a používat. Můj trenér Odehnal se na to díval a hned šel do knížek a našel tam ty pohyby, proč ta ruka tak a ta noha tak a zafixoval to do mě. A to byl asi ten talent. A potom nedat se.“

„Pamatuji si takovou jednu příhodu, to už jsem byl v učení a měli jsme v pondělí ráno nástup. Mistr se na mě podíval a říká: 'Mácha, proč jsi v obličeji tak rozbitý?' Já mu říkám, že jsem byl na mistrovství republiky. Ptal se, jak jsem dopadl. Řekl jsem, že jsem to vyhrál. Šel se podívat do novin, kde to bylo napsáno a pak řekl: 'Mácha, obléct a domů!' Tak to byla taková příhoda.“ - „A kam jste chodil do učení?“ - „Do Vítkovic, učil jsem se slévačem.“