Radomil Maléř

„Po válce, když se otevřela hospoda, začala se rozvíjet rekreační turistika. Oblast Radhoště, Pusteven a vůbec celých Beskyd se stala oázou turistů z větších měst. Mělo to dopad na to, že vzrostla poptávka nejen po tekutých nápojích, ale i po stravování, takže maminka začala vařit. Samozřejmě s pomocí různých pomocnic. Hned po válce jí pomáhala jedna Němka, která čekala na odsun. Jmenovala se Gertruda. A pak to byla Polka Lucie. Pořád bylo třeba pomoci v kuchyni. Byla to ukrutně těžká práce. Přes den se vařilo a přes noc se dělala příprava. I mě třeba v noci vzbudili, že je třeba loupat brambory na další den a podobně. To mi bylo velice zatěžko, to mě bolelo.“

„Tehdy se na Valašsku pilo hodně alkoholu. Otcovi kolegové, kteří také jezdili svážet dřevo, vydělávali na tehdejší dobu velké peníze. Když se denně vraceli z pily, kam vozili dřevo, jeli okolo všech tří hospod. A zastavili se v každé hospodě, takže když přijeli domů, pro děti a rodinu už nic nezůstalo. To byl jeden z důvodů, proč se mi povolání hospodských a číšníků zprotivilo. Všichni mí bratři se stali číšníky a hospodskými, pouze já jsem odmítl jít touto cestou, protože mi bylo líto těch dětí a rodin, jejichž otcové utratili všechno, co vydělali. Samozřejmě to nebyli jen povozníci a těžaři dřeva, ale pilo se velice a nebyla to pro nikoho dobrá vizitka.“